Konec dobrý, všechno dobré

Prosinec, hmmmmmmm…..
Takže to máme suma sumárum:
- honička v práci ( kšeft je kšeft )
- gruntování domácnosti. Ano já vím, nic se nemá přehánět, ale pokud neuklízíte zas tak pravidelně a poctivě, zápřah dámy, že jo?
- dárky. Máte-li je nakoupeny už od léta.Bodujete. Ale pokud čekáte,co ratolesti napíšou do dopisu ježíškovi, potíte krev.
- výzdoba. Dokonce i mě šestiletý synátor nutil koupit jmelí!!
- Mikulášké firemní večírky
- samozřejmá regenerace pleti, vlasů a outfitu, tomu předchází
- teda jak to vlastně stíháte, já už jsem na pokraji sil??!!
- a to nemáme ještě potraviny, u někoho zřejmě nejobjemnější a nejdražší položka.Na druhou stranu, už všechny známé potkáte v supermarketech, pokud na ně narazíte s přeplněným vozíkem večer, před Štědrým dnem, můžete si klidně popřát harmonické svátky a tím ušetříte za poslané smsky.To se počítá.
- pečení. Letos to nebudu přehánět, ale už mám jednu HERU navíc a zbývá mně ještě ořechů, tak co najdu ještě za lákavý recept?

Toto všechno jsem letos absolvovala také, ale přiznávám, že ve velmi rozumném tempu. Velmi. No, co..co…co..? Stárnu a snad dostávám rozum, chráním si své zdravíčko a pohodičku. Chci se vidět na svátky uštvaná?
Nechci. Tečka.

Hurá na ricochetové hřiště mého oblíbeného fitcentra. Kam chodím pravidelně, takže nevím, proč bych měla zrovna před svátky vynechat.
Víte jak se tam zasmějete? Skvěle. Každý tam relaxuje, to znamená, že vyplavený endorfin se množí a násobí, teda pokud tam není moc nachlazených svalovců, to se pak kupí akorát bacily.
Jé, to jsme si užívaly letos s kámoškou, synové si hráli na hokejový zápas, vždy jim neseme nějaké sportovní nářadí, ať se vyhneme znuděným výrazům připláclých obličejů na skle našeho kolbiště.
Jo, zavřít se a nevnímat, nestarat se, nevychovávat. Aspoň tu půlhodinu.
A náš trenér? Prý, ..“děvčata, kde máte nějaký vzorek cukroví?“
To jsme se na sebe s DAGMAR podívaly, jestli jako nespadl z višně, či co?
My tam přišly zapomenout, že VÁNOCE vůbec existují.
LEONTÝN inteligentní JE, a my jsme byly v těžké přesile, takže okamžitě dodal s nonšalantním úsměvem..“dneska vám to ale jde dámy, ty výměny,hmm jste čím dál tím lepší!“

Abych si umocnila vnitřní pohodu před náročnými svátky pro jistotu jsem si domluvila další trénink ještě se sousedem. Musíte se starat rozmanitě i o své „psyché“.
Dokážu se náramně odreagovat s kamarádkou, ale krásného, sebevědomého, vyrovnaného a neméně inteligentního PETRA, mám jako bonus, třešničku na předvánočním dortu.
Navíc se mi s ním hraje ÚŽASNĚ, konečně nějaký chlap, který si před ženou nemusí dokazovat svou nadvládu ničím, natož šílenými nevybratelnými míčky. Opak je pravdou, dokonce zažívám pocity, že to po třech letech konečně umím i hrát.
Když nám pak majitel v neděli před Štědrým dnem odpustil i placení…“letos to za vás zatáhl ježíšek“..dojatě pravil, byli jsme spokojeni všichni. VLADIMÍR prokázal svou dobrotu, která ho evidentně zahřála a my samozřejmě s vděkem přijali a těšili se, že necháme takto víc protéct hrdlem. Možná, no né? No, ano.

A CO DÁL? V paměti se mi pokoušely oživit vzpomínky na loňské deprese, které se draly hned po Štědrém dnu.
LETOS TO NEDOPUSTÍM.

Téměř od jara si občas písnem na NETU i mobilem s příjemným, komunikativním mužem. V posledních dnech se začal ozývat nějak intenzivněji, dokonce volal.
„A“..řekla jsem si,..“na pána také působí blížící se vánoční splín“.
Něco se ve mně hnulo, protože jsem po dlouhé přemlouvací době, svolila ke schůzce.
Přiznávám se a vím, čím ve mně vzbudil zájem.
Dámy a pánové, HLASEM.
Stává se vám to taky někdy? Že na vás zapůsobí tak mocně příjemný, řekla bych až smyslný hlas?
No, fotky jsme si vyměnily aktuálně také. Jo, koukala jsem na něj a první co mě napadlo…“přítulný chlapeček“…přesto, že je o 9 let starší než já.
Termín nebyl ještě určen, ale neřešila jsem to, i tak jsem pár hodin trávila, že jsem se rozhodla ho vidět LIVE. A z výměn smsek byl docela jasný průběh našeho setkání. Omlouvám se všem romantičkách a romantikům, ale neplánovali jsme chodit po Olomouci do sebe zavěšeni, nebo snad ruku v ruce.
Brrrrrrrrr, v té zimě?
Bylo jasné, že termín bude ještě letos. Tolik dnů volna, že? Mrkla jsem na služby a byla určena SOBOTA. Druhá strana nadšeně souhlasila. Proč, ne, i já jsem se měla nač těšit a bylo mi po dlouhé době tak příjemně, vzrušeně.
Skutečně BYLO.

Štědrý den je tady.
Vše připraveno, synka už třetí den držíme s dcerou v napětí, že pod stromečkem najde UHLÍ.
Vařím kyselici, BĚTKA chodí kolem a s nedůvěřivým pohledem se dotazuje, „jestli to jídlo bude k snědku a jestli bude tak dobrá jako od babičky?“ „No dovol, bude LEPŠÍ!“…odpovídám s neoblomnou jistotou, vím , co do ní dávám, ne? Považte: 3 šlehačky, sušené hříbky a švestky, pár mandlí, domácí zelí, večer uvařené a pečlivě vybrané fazole, trošku cukru. BYLA VÝBORNÁÁÁÁ.
Když mně jídlo pochválí i dcera je to fakt VÁNOČNÍ DÁREK.
Mám uklizeno, jen prodlužujeme dobu, než přijde ježíšek, zbývá ještě tak hodinka. Tak co, venku je pěkně, zaběhnu si kolem nedalekého rybníčka. Nasněžilo, takže chci to bílo vidět a vnímat. Uvazuji šátek na hlavu, zvoní telefon. Zprávy mi chodily celé dopoledne, ale nereaguji, budu psát až navečer
v klidu u kávy.
A telefon skutečně zvoní. Tak mrkám na display, aleeeeeeeeeeee, pán z Olomouce. Podivím se, ale je mi to celkem příjemné, vím, že už psal přání na mobil i mail.
„Beruško, Ty mi neodepisuješ??!“…smutně hlásí, zjišťuji, že má náskok v obsahu alkoholu v krvi, ikdyž se hájí, že víno je mešní, z nedalekého kostelíčka. No, jo, beru to. Je ŠTĚDRÝ DEN. Přece.
Znovu se ujišťuje, zda termín setkání platí. Zajímá ho, co zrovna dělám. Chvíli si povídáme, spíš tak v legraci.
A stále tak, TAK MOC EROTICKÝ hlas.
Hmmmmmmmmmmmmmm………

LETOS TO BUDOU HEZKÉ SVÁTKY. A PULSUJÍCÍ KONEC ROKU.
POSTARÁM SE O TO!   