Den končí

Den končí
a soumrak krajinu
do pláště temna přiodívá.
Černá,
z jedné strany rozlévá se
a na druhé,
v červené,
slunce dohořívá.

Automat zapnul
pouliční světla.
Svítí, na cestu vidím,
ale nevydají tepla.

Vracím se k domovu,
po létech
v cizině strávených.
Vracím se domů.
Stár
a životem znavený.

Stojím na zápraží,
kolena roztřese strach.
Bojím se zaklepat,
bojím se překročit práh.

Raději k oknu zajdu,
za nímž světélko bliká.
Na loži postava leží,
ruce na prsou zkřížené
a nad ní kdosi
žalostně vzlyká.

V půlkruhu trojí,
dvojice stojí.

Tváře těch v domě,
i když je pozorně prohlížím,
jsou neznámé pro mě.

Byla tu zubatá
a není pochyb,
v domě je smutek.

Kroky své obracím,

tak jako před léty,

znova jsem utek.