Salto mortale

I když pravdu někdy máš,
stále nezvládám tu zášť.
Jako kdyby se ve mě něco zlomilo,
tak prosím, srovnej to kormidlo.

Koktám tvé jméno,
když slzy padají z mých očí.
Myji nádobí,
a už svět se mi zase točí.

Padám k zemi, jako blázen,
který motá si prsty.
Pak jen kouká do zdi,
s otevřenými ústy.

..a zas ta slza padá..

Smutek se steskem a hloupostí se střídá,
ta naivní holčička, pořád jen vříská.
Stěžuje si, jak život je pes,
že jednou bude mít slatký hřeb.

Hřeb večera,
kdy naivní dívka padá dolů.

..a bum..

Přitom zažila prd a mlask,
celý život promrhala.. zas..

..Zas někdo, kdo přestal to zvládat.
Někdo, kdo nechtěl tu strádat.


Tak to je konec,
a já Vás prosím,
ŽIVOT je krásný,
a tak mocný.






/..to říká ta pravá../