Rumělková

Já...
mám, co říct,
ale slov se mi nedostává.
Věděla jsem, co chci,
dokud jsem tě nepotkala.
Zase.
Znám tě, ale vážně nevím,
jak to děláš, že vždy, když se objevíš,
můj svět se zboří.
A zbydeš jenom ty.
Tvé zelené oči a tvé rty.
A moje rumělkové tváře,
i když jsi bez křídel a svatozáře,
pro mě jsi anděl a klaun a zmetek.
A děláš mi v hlavě jenom zmatek!
A trubka a matematik a umělec
a kvůli tobě mám ve tvářích rumělec!
Pitomče...