přidáno 10.04.2012
hodnoceno 3
čteno 1055(7)
posláno 0
Ten pocit, kdy se všechno hezký ztratí.

Láska, smích, něžnosti, polibky, pohlazení…
/Nic z toho už v nás není./
Jako bych tě neznala,

/Dřív jsem tě na sto kilometrů poznala…/

Bolí mě tvoje ironie.
Nejde to bez tý hnusný přetvářky?

Vždyť ty si mě viděl, když mi bylo nejhůř…

Viděl si mě šťastnou…

Vždyť ty…. Vždyť já…

Proč proboha nemám věty…
Proč mám na všechno tisíc slov a k tobě prostě ne…
Znám tě? Znala jsem tě?
Bolí to,jo vážně to pořád bolí.


Já…
Prostě…

Utíkám…
přidáno 13.04.2012 - 09:31
taron: Už jsem utekla :)
přidáno 11.04.2012 - 22:25
uživatel smazán
je skoda ze vse neni jak se zda...vid :)
přidáno 11.04.2012 - 07:10
Zamilovala jsi se s růžovými brýlemi a doteď nechceš vidět jeho chyby...uteč...uteč, dokud je čas :)))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kdyby (to nemáš rád) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Poslouchej, dívej se a mlč!
Předchozí dílo autora : Už mě tyhle hry nebaví

» narozeniny
Iveta32 [16], Pb* [14], oeldea [14], Mates885 [13], Zuppidu [13], mySoul01 [11]
» řekli o sobě
MakiLayla řekla o Lusy :
Známe se tak krátce a já se cítím, jakobych ji znala věky. Slova nevyjádří to, co teď prožívám... Jsem šťastná, že jsem měla tu čest ji poznat! Nabídla mi pomoc, když jsem byla v nouzi...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming