Tam u nás v divadle beze jména...

// ŽIVOT je příběh o lásce a nenávisti,
zklamanání a odpuštění,
radosti a smutku.
A všichni jsme v hlavních rolích //-
-
Dramatik + režisér : život

Výtvarník scény : Pan Černo-Růžovo-Bílý / a jeho šedivý brýle /

Ztvárnění scény : Povrch- všechno kolem mě, tebe, nás, vás. Všechno kolem všech / Země, svět /
Vnitřek – všechno ve mě, v tobě, v nás a ve vás. Všechno ve všech / city, srdce ?/

Inspicient : Chybí. Nástupy herců nikdo nehlídá / bohužel-bohudík / Za všechno může osud. A osud? Většinou jen naše vlastní hloupé kousky.

/zatracený výpadky textů /
-
-

Nacházíme se na prknech, co znamenají až příliš moc. V době, nějakých pár pátků po premiéře a snad ještě x měsíců před derniérou. Tak otevřte oči a hlavně srdce:

JEDNÁNÍ č. 1 / obraz xy
.....leží spolu na nepohodlné pohovce s miliony polštářů a polštářků. Nevnímají praskající, červenou / krásně hořící / svíčku na konferenčním stolku ani pomalu /ale jistě/ stydnoucí polévku s nudlemi, kterou jim přichystala maminka / dětem /. V tu chvíli jim jídlo přijde tak zbytečné, nepotřebné. Materialistické...a i přestože díky ideálům věčně padají na kolena, lžičku by do ruky nevzali.!!
....Nemusejí si na šťastné jen hrát / koneckonců nemají diplom z Damu a přetvářka, nebo " slušné chování" přichází s věkem / . Oni jsou štastni. Teď. V tu chvíli. Prostě. Patří tam a ta písnička z cd, jako by byla pro ně, jako by byla jejich " Nemůžu Ti lhát, že Tě nemám rád " protože:
Tě miluji.

// Pokud si chcete uvědomit cenu jedné sekundy, zeptejte se někoho, kdo přežil nehodu.
Pokud si chcete uvědomit cenu jedné minuty, zeptejte se někoho, komu ujel vlak před nosem.
A pokud chcete vědět, jak moc je jeden den, zeptejte se mladého / zamilovaného/ páru,
který se může vidět jen jednou za nějaký čas.....ale neptejte se mě, protože mívám k pláči
sklon//

JEDNÁNÍ č. 1 / obraz xxy

......Soustředí se na jeho drsné ruce, co tak krásně hladí. Napovrchu, jemně. A na sametově něžné /hnědé/ oči, co to umí taky. Ale zevnitř. Dýchají společně, naráz. Každý sám za sebe a malinký kousek od sebe / ona teprve bude učit žářit svíce / Je jim krásně....tak nějak nepopsatelně- tušíte? Srdce jim tlučou rychle a zároveň pomalu, a kdyby se pustili...tak uletí. Někam, pryč. Do nebe a výš.

JEDNÁNÍ č. 2 / obraz xy

......Jsou spolu a on myslí na loučení-mlčí- a je mu smutno, jsou spolu a jí stekají po tváři slzy / jen tak /. Nic není jen tak. Nesnáší loučení. A hodiny na zdi tikají šíleně rychle. A jediné její přání je to, aby si zapamatovala /navždy/ s jakou něhou jí ty slané kapky stíral a slíbávál, protože
už to třeba nikdy nebude hezčí. /až bude mít rád míň /
A pokud ano, pokud to lze, tak si to nedovede ani představit, takový roj motýlů snad ani neunese.
Každopádně už to nikdy nebude stejné / a čas nejde zastavit / -paměť zapnutá-

// Je to ten den, kdy víte, že bez ohledů na přijmy / čehokoli / a spousty výdajů / slz, trápení a toho zatraceného smutku mezi nocí a ránem / byste se stali těmi nejhloupějšími, kdybyste tuhle roli nechali. Protože tohle jste vy...tohle je správné a žádná další cesta není. Nač být slavný ve velkoměstě, kde se dokola ztrácíte...když to venkovské divadélko má svoje kouzlo //

JEDNÁNÍ č. 2 / obraz xxy

A víte co je závidění hodné? ŽE by společně na té pohovce zemřeli pro úsměv /jen to ani jeden neumí vyslovit / . Pro úsměv, jenž mizí s přibývajícími hodinami / úměrnost až moc přímá /.. "Zůstaň, jen zůstaň se mnou"
Zůstaň, jako Tvá vůně na konečcích prstů, jako Tvá kůže zarytá hodně hluboko, jako Tvůj smích, který mi zní v uších. Jako obličej, který mám dennodenně před očima...jako to "něco" ukryté a zamknuté v mém srdci.
/nesnáším vzdálenost, vždyť i 3km za kámoškou mi přijdou dlouhé...a Ty jsi o 24krát km dál /

JEDNÁNÍ č. 3 / obraz xy

Čas se krátí, kukačka křičí svůj ortel-zvesela-. A ona snad ze zoufalosti říká spousty prázdných slov.
A nemyslím se, že šestým smyslem zamilovaných je ve výčitkách slyšet..mám tě ráda a záleží mi na tobě.
Mluví,
mluví
a nic neříká. / Miluje ho /

//Když: Věří mu a zároveň nevěří. Je to těžké. Její srdce, je hold její Achillova pata. Má
strach, nezlob se na ni //

JEDNÁNÍ č. 3 / obraz xxy

....Jak už jsem řekla, nesnáší loučení. Stejně ho dál má v hlavě, myslí na něj. Copak se odchází odněkud, kam se chceme co nejdříve stejně vrátit?...kde je nám fajn.. Všechno je postavené na hlavu. Ztrácí myšlení, chce být bláznem...ale bez citů, protože:

-poslední pusa u auta je uspěchaná /všichni se dívají /. A přitom by měla být krásná a ještě krásnější.
-Sbohem a šáteček? Co se za ten den nestihlo říct, už bude navždy promlčeno
/protože za další čas budou nové zážitky atd. Všechno to tak letí a na nikoho nic nečeká /
-Skleněné oči a ten pohled s otázkou:
Počkáš na mě, vždyť musíme společně obejmout svět!!
...prsty né a né se pustit. -odervat-

//srdce mi to rve. A lidi v tom divadle
netleskají, protože jim nikdy moc nefandili.
Neplní plátky bulvárů..jen se mají obyčejně rádi
A to je přece taková nuda! //

JEDNÁNÍ č. 4 / obraz xy
......Vzala si na starost dalšího plyšáka s jeho vůní. A sama neví proč, vždyť jsou to jen závazky. A vzpomínky a lapači prachu, na který je alergická. /Miluje ho / A před očima má prázdnou postel a v okně je vidět Měsíc, co se jí krutě- po kolikáté už- vysmívá / asi na něj jednou poletí a všechno mu vysvětlí *****/

....bez něj blázní
/ člověk se ještě nikdy nezbláznil z lásky, ale vždy jen ze žárlivosti...ta dálka //
A strašně se jí stýská po doteku ochranných křídel, po novém pocitu. Po "Nemůžu Ti lhát, že Tě nemám rád ". Třeba. Jen Nebrečet, nebrečet!!
-všechno bude fajn- všechno je fajn- lepší být smutný s láskou, než veselý bez ní!!-
Nevěří sobě, nevěří jemu...ale tomuhle VĚŘÍ !

----Tak mi tu ksakru netvrďte, že nemáte rádi divadla---

-
-
Nacházíme se na prknech, co jsou tak vratká. Prolezlá červy. Úroveň klesá, lidé netleskají / Mají svých problému dost a nikomu nic nepřejí / Přesto doufám, že se ještě najdou amatéři, kteří hrají a hrají, protože to mají rádi, baví je to. A nikdy jim to nic a nikdo nevezme.

!!!Smutná zpráva pro kritiky: Derniéra se nechystá, vážení!!

Oni dál budou hrát. Třeba jen pro tu dívku z patnácté řady, co se dívá upřeně. Nádherně se umí smát a když zatleská je to čest. Pro tu, co pravidelně odchází se slzami v očích a znovu a znovu se vrací. Prý nějaká Láska či kdo.

// Pokud totiž jejich představení udělá alespoň pár lidí šťastných, jednoho tak nešťastného, jako jsou herci sami. Pak splnili úkol //