|
Rozverné veršíky měly kdysi potěšit smutnou kamarádku. Napsal jsem jí je do komentáře k její krásné, leč smutkem oplývající básni. Snad se zalíbí i někomu z vás!
 02.01.2008 8 1559(25) 0 |
Něžná vzpomínka Tvá
mne volá k Tobě zpátky,
velká je touha má
a život je tak krátký!
Něžná vzpomínka Tvá
ozvěnou zní v mé duši,
která Tě ráda má
více, než kdo jen tuší!
Něžná vzpomínka Tvá
ta dá stopku i času,
který nás v moci má
a zvěční Tvoji krásu!
Něžná vzpomínka Tvá
ta kouzelnou má moc,
na Lásku budem dva
a skončí smutku noc!
Něžná vzpomínka Tvá
nás, doufám, že už brzy,
zas dohromady dá,
a já slíbám Tvé slzy...
mne volá k Tobě zpátky,
velká je touha má
a život je tak krátký!
Něžná vzpomínka Tvá
ozvěnou zní v mé duši,
která Tě ráda má
více, než kdo jen tuší!
Něžná vzpomínka Tvá
ta dá stopku i času,
který nás v moci má
a zvěční Tvoji krásu!
Něžná vzpomínka Tvá
ta kouzelnou má moc,
na Lásku budem dva
a skončí smutku noc!
Něžná vzpomínka Tvá
nás, doufám, že už brzy,
zas dohromady dá,
a já slíbám Tvé slzy...
02.01.2008 - 20:39(Tleskám) jak se dá,
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já....
To zpívala a snad ještě zpívá Kratochvílová...A já Ti za Tvůj potlesk děkuji! Doufám, že mne nikdo nepodezírá, že je placený!
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já....
To zpívala a snad ještě zpívá Kratochvílová...A já Ti za Tvůj potlesk děkuji! Doufám, že mne nikdo nepodezírá, že je placený!
02.01.2008 - 16:56V co věří srdce moje,
to občas nevím sám,
potají spřádá svoje
sny, které sotva znám.
Když uvěřím větříčku,
jenž šeptá sliby své,
jak do památníčku
pak skládám verše své.
Kouzlím ze slůvek něžných,
co jako pápěří,
jak párek sovic sněžných,
do srdce vklouzly by....;o)))
to občas nevím sám,
potají spřádá svoje
sny, které sotva znám.
Když uvěřím větříčku,
jenž šeptá sliby své,
jak do památníčku
pak skládám verše své.
Kouzlím ze slůvek něžných,
co jako pápěří,
jak párek sovic sněžných,
do srdce vklouzly by....;o)))
02.01.2008 - 11:58Jak letící pírko, jež jemně padá do sněhu,
a v tichosti své moudrosti křehkostí vede srdce ke břehu....
Verše máš krásně jemné jako pápěří,
co v příslib vánku uvěří.....
a v tichosti své moudrosti křehkostí vede srdce ke břehu....
Verše máš krásně jemné jako pápěří,
co v příslib vánku uvěří.....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Něžná vzpomínka Tvá mne volá k Tobě zpátky! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Patříme k sobě!
Předchozí dílo autora : Až projdem labyrintem vášní!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
shane řekl o Amelie M. :Drsná holka s něžnou duší, jejíž dílka čtu si rád, rozpláče, též touhou vzruší, dovede i rozesmát... ♥Prima človíček, který ví, co život obnáší a bere jej tak, jak přichází! Může mne jen těšit, že právě díky kdesi sdílenému odkazu na moji báseň "Když život nedá se už žít" zavítala mezi nás! Již mnohokrát mne inspirovala k zamyšlení nad věcmi, které mne doposud míjely a jindy ve mně probudila touhu k veršohraní! Jsem rád, že jsem ji poznal, je takovým milým oživením nejen tohoto portálku...:-)))
