Smrt je volnost

Nechtíc ukázali se mé slabosti,
cítím se jak netopír letící do pasti,
rozhlížím se kolem sebe,
ale žádné pomoci ke mě,
slábnu....slábnu čím dál víc,
Vidím lidi vedle posmívající se realitě čekající mě,
oni nechtějí znát můj chtíč,
nechápu je a oni mě,
začíná to kryzí,
nakonec v spiknutí se to blíží,
za zády si me prohlíží,
a ja nevím proč se jim nelíbím,
když začnu mluvit jako první,
pohledem se radši točí pryč jako svrchní,
vypadá to na nemoc mou,
jelikož je to s každou osobou,
Nevím,... nevím už jak dál,
asi si dám padák,
ale bez padaku na jarmark.