Ledová fantazie

Skleněná čistota,
zdrcující mráz,
zbývá nám jen nádherná němota,
co čeká furt na nás.

Pláču a z mých slz jsou vločky,
koukáme na sebe.. tak nadějně
a mlčky..
políbím ti rty.
Nejkrásnější krása z nejkrásnějších krás.

A ty kloužeš z mých rukou..
tak čistá, křehká, kluzká jako sklo..
či jako led..
zůstávám bojovat já sám s mukou..
Jak tě mám propašovat do svého srdce,
když jsi to nejcennější nepašovatelné clo
a já jsem hřešil tolikrát
a je mi opláceno za mé zlo?

A ten celý ideál,
je to jen má fantazie,
bolí to a táhne dolů,
zbývá teď jen smutek, strach.
Skončeme to,
zmrazme lásku!
Zbyde z naších duší prach a led.
Následuj mě, bude krásně.
Roztajeme v nebi spolu.