STROMY

A projíždím tou zimní krajinou.
Stromy nechávám za sebou.
Jsou celé zmrzlé, zkřehlé, sněhem zasypané.
Větve se k zemi přibližují,
matičku svoji políbit chtějí.

Ty věrné staré stromy.
Jsou samá jizva, samý šrám.

Nezasadil je žádný pán.
Jen semínko se tu zachytilo,
kořeny své zapustilo,
k oblakům s lety se přiblížilo.

Kdo ví, zda se do nebe dostane,
jen strom to ví, člověk už ne.
Já tu už dávno nebudu,
nechám tě strome osudu.

Déle než já máš tu své místo,
ve větvoví tvém je tak čisto,
jen ptáčci jsou tu domovem.
Mě věrné zimní stromy, sbohem.