Blesky

Zahořklý muž seděl ve svém bytě a popíjel ze sklenice brandy.Venku pršelo , chvílemi zahřmělo a hodiny se blížily k půlnoci.Z lahve mu zbyla již půlka a svět se s ním začínal trošku více houpat.Uslyšel z chodby jak se otevřely dveře a protože tušil o koho jde ,zaklel.Viktor Matterson zřejmě vyrážel na jednu ze svých nočních procházek.
Zahořklý měl sto chutí vpadnout na chodbu a vynadat mu,že musí hodinu a půl po obecně platném nočním klidu dělat hluk i když ve skutečnosti žádný opravdový nedělal,ale ,,zahořklý´´ Viktora nemohl ani cítit už od doby kdy se přistěhoval a z čistě osobní nevraživosti mu často chtěl jen tak zavařit...
Viktor byl plnoštíhlý mládenec středního věku s očima podivně nepřítomnýma .Povahu měl milou,ale příliš důvěřivou a také ho spoustu lidí považovalo za oběť nějaké duševní poruchy pro věci,které povídal.Ten večer se ale ,,zahořklý´´ mýlil s domněnkou,že Viktor vyráží ven na noční procházku,šel ve skutečnosti pouze do přízemí povídat si se Grétou S ,ženou požehnaného věku,která jediná ve Viktorovi neviděla duševně nemocného a snad i napůl věřila tomu co jí, ve chvílích,kdy se u ní doma scházeli,říkával. Z dálky se přibližovala bouře a tak se Viktor cítil velmi nesvůj a proto se rozhodl za starou paní zajít.
Gréta měla rozhozený denní režim,noc za nocí obvykle trávila nad křížovkami,nebo knihami a Viktor také velmi rád ponocoval,protože viděl v noci určité kouzlo a tak se oba dva občas sešli i v popůlnočních hodinách.
Viktor tvrdil,že ve chvílích,kdy je bouřka a nebesa protrhne blesk,vidívá na mžik ve světle blesku malé nad sebou seřazené tváře.Lidé smýšlející racionálně se ho snažily přesvědčit,že jde o halucinaci a že by měl navštívit odborníka,ale on sám sebe neviděl a nechtěl vidět jako nemocného.Raději chodíval za dobráckou Paní Grétou ,která ho, snad z části z vděku za to,že někdo zaplňuje její osamělé chvíle,poslouchala,ale někdy si všiml výrazu skutečného strachu na její tváří,jenž možná způsobilo právě jeho někdy velmi horlivé podání toho co vidíval.
A co si myslíš,že to je ?zeptala se ho onu noc,kdy ,,zahořklý´´ o patro nad nimi právě topil svou mysl v alkoholu a jedovatých myšlenkách.V dálce občas zahřmělo a venku za okny zuřil silný déšť.
Takhle se mně ptáte stále,myslíte,že na to jednou spolu přijdeme?já si myslím,že ne-odvětil Viktor a sledoval jak stoupá pára z hrnku čaje stojícího před ním na stole.Viktore musíš mít nějakou svou teorii přeci-oponovala Gréta.
,,Je mi velice líto,drahá Gréto já vím,že se mně snažíte pomoci,ale já jen vidím,co vidím,to je všechno´´.Existují určité teorie o tom,že existují duchové živlů,není to přesně to,co by zapadalo,když se tu bavíme o zvláštním jevu při bouřce,ale myslím,že by ti to mohlo pomoci-řekla Gréta. Pomalu,ale s jistou elegancí se zvedla ze židle ,odešla ke své knihovně a podala Viktorovi knihu zaměřenou na magická témata.Viktor jí ze slušnosti prolistoval a později odložil na stolek s diplomatickým úsměvem ,,myslím v že v téhle knize odpověď nenajdu,ale moc děkuju...
Stavil se k situaci tak proto,protože si vytvořil určitou psychickou obranu ve jménu udržení rozumu,že se bude držet pouze toho,co jeho oči vidí a nebude se snažit začleňovat ty obrazy v blescích do nějakých záhadologických teorii...Bouřka jakoby se přibližovala,protože zvuky hřmění se ozývaly nejprve jako vzdálené výbuchy a potom ,čim dál blyšší a hlasitější.
O hodinu později ,když se Viktor po schodech nahoru vracel do svého bytu ,,zahořklý´´ležel v alkoholovém oparu na kanapi (a stále ho neopouštěla touha tomu ,,pomatenci´´ něco provést)zbystřil když uslyšel kroky na chodbě. Vstal a prudce otevřel dveře.Na chodbě se svítilo a ,,zahořklý´´ uslyšel,že do prvního patra někdo stoupá z přízemí.
Schválně si počkám-pomyslel si ,ale Viktor se na schodech zastavil protože situaci vytušil předem.
Po chvilce váhání opatrně vystoupal o jeden schod víš a potom o druhý a v tu chvíli do něj prudce narazilo jakési tělo a Viktor se skácel ze schodů.Oba muži se nešťastně střetli,především z důvodu,že ,,zahořklého´´ opilost způsobila,že učinil prudký trhavý pohyb kdy mírně ztratil rovnováhu a pozdě si uvědomil,co se stalo,když sledoval ležící bezvládné tělo na místě kde začínaly schody s malou louží krve u hlavy.Sám skoro spadl ze schodů,ale naštěstí se stačil chytit zábradlí.Rychle seběhl dolu a klekl si vedle těla a řekl opilým hlasem ,,sakra práce,tohle né´´ Zatřásl s ním,ale marně.Vzbuď se-zamumlal a teprve ve chvíli,kdy nahmatal jeho puls a nic necítil,mu došlo,že Viktor je mrtvý.Do háje,to jsem nechtěl-zaklel a v jeho hlase se ozval podtón zmatku,,proboha já jsem ho zabil.Zahořklý v tu chvíli pocítil největší hořkost svého života .Muže,kterého považoval za pomateného a kterému prováděl naschvály kdykoliv měl příležitost, se mu podařilo nešťastnou náhodou zabít.Jéžiši Kriste-zmatkoval a klel a naprosto ztratil sebekontrolu.To se mi snad zdá,to není pravda,to se mi snad zdá-opakoval stále roztřeseným hlasem v němž se ozýval podtón bezvýchodného vzteku a opileckou chůzí stačil vyjít ven před dům do deště.V přízemí bydleli mimo paní Gréty ještě dva manželé,kteří v tu dobu byli na dovolené a třetí byt byl dočasně bez nájemníků.Zahořklý měl ale štěstí,protože v té chvíli,v tom tragickém okamžiku se pani Gréta právě sprchovala a tak nemohla slyšet zvuky znějící na chodbě .
Zahořklý stál před domem a díval se do noci,zatímco na něj hustě pršelo,vlasy mu plihly a jeho z alkoholového dýchanku krutě vytržená mysl ,se stále zabývala Viktorem Mattersonem..
V tu chvíli oblohu roztrhl modrý průhledný blesk jako nějaký obrovský nalomený meč..

Pani Gréta právě vycházela z koupelny zahalená ručníkem a silné zablesnutí,které jí na vteřinu téměř prosvítilo část bytu, jejímu zraku tudíž neušlo.Potom,cosi zaslechla,avšak zvuky způsobené dopadáním kapek způsobily,že mohla těžko přesně určit co uslyšela,ale byla by přísahala,že šlo o silný vzlyk,nebo výkřik. Dokráčela tiše k oknu a odhrnula pomalu záclonu a spatřila na chodníku, díky světlu lampy ležet postavu a kapky deště bičovaly její bezvládné tělo...V tom okamžiku nocí zaduněl hrom.