O vědění, přemýšlení a podstatě

O vědění, přemýšlení a podstatě

Co to vlastně je přemýšlení? Velmi nad tím dumám a zároveň si uvědomuji, že chci zjistit podstatu věci, která není dokonale vystihnutelná. Můžeme se pouze domnívat, doufat a věřit, ale nikdy vědět. Nevíme totiž nic o čemsi, jenž nás vede právě k uvědomění a oné jistotě, že to či ono je pravdivé.
Mohu jenom cítit, že myšlenky se rodí v hlavě, mohu vidět výsledky přemýšlení, doknout se jich, či je dokonce ochutnat.
Snažíme se totiž vše porovnávat smysly, které denně používáme. Ovšem i ty nemusí podávat kompletní informaci o opravdové podstatě čehokoliv.
Takový smysl nám chybí. Nikdy nezjistíme celou pravdu. Nedokážeme ji pochopit.
Mohl by to být ale také záměr. Podívejme se, k čemu nás větší poznání, a to ve většině případů ve špatném slova smyslu, přivedlo. Ničíme svoji planetu – místo, díky němuž jsme živy. Nezabíjíme se tudíž „pouze“ navzájem, ale každý z nás zabíjí sám sebe.
Proto mě tedy děsí představa, že bychom znali a plně chápali onu nevystižitelnou podstatu všeho.
Vyskytuje se myšlenka, že bychom toho využili správně a naše životy dovedli do jakési „harmonie“. A nebo bychom tohoto poznání zneužili jako v mnoha jiných případech minulosti a přivodili si tak konec.
Vědět onu podstatu nám asi nenáleží.
Možná k tomu poznání jednou dojde.
Možná lidstvo bude stát na rozcestí zásadního zlomu.
Doufám pouze v jediné. Že se toho nedožiju.