Snaha za oponou

Topit se v kaluži,
dusit v ulicích,
kůži pod kůží,
plakat smích..

Oprávněné smutky,
každý den na talíři jsou,
prý vyrovnají je dobré skutky,
v nás, za oponou..

Chtít nic,
jen to něco by se hodilo,
tak snad tedy víc?!
..a tím to skončilo...

Snaha..tolik ji denně zmírá,
občas nezahlédne světlo světa,
pak kdes plní se díra,
kdes vykope ji pouhá věta..

Topit se v kaluži
dusit v ulicích,
kůži pod kůží
plakat smích...

Pak prostý sníh,
srdce zaváté,
stopy kdejaké
na ploše hledáte..

Znamení? Důvod?
Výdech a nádech stačí,
snad když po stopách našich
kdes ve sněhu snaha kráčí..

Je to iluze,snažit se snahy,
jako být mrtvý bez popravy,
jako jednotlivce davy,
jako prázdné zprávy...

Je to v duši,
náboj v kuši,
klíč ke skutkům,
podmět smutkům..

Topit se v kaluži,
dusit v ulicích,
kůži pod kůží,
křičet smích...

Jen MY..Já,Ty,
a srdce zavátý,
sněhem vzdání,
bez odhodlání..

Jen MY,Já,Ty,
v duši ukrytý,
snahy vyrytý..
Tlustou čárou,
zítra snažit se zas
opona mizí,
však už je čas!