Mandolína

Jedna mladá ženská líná,
jmenuje se Mandolína,
pije stále sudy vína,
a nahlíží do komína.

Na každého hrubě sáhnu,
kdo řekne, že to s ní táhnu,
já jí každé ráno vidím,
a až k hrobu nenávidím.

Já jí každé ráno potkám,
já spoustu jiných dívek mám,
Mandolína špatně vidí,
čtyři řady mužských šidí.

Nevěrná je Mandolína,
stále jezdí za mužskýma,
mění je jak svoje botky,
a nosívá polobotky.

Mandolína krásná není,
obličej se jí nezmění,
krásy fakt moc nepobrala,
ježibaba se z ní stala.

Bez mužských se nechce vracet,
tenhle rok jí bude dvacet,
Mandolína je moc tlustá,
a k tomu má muže buřta.

Vždycky na ní zuby cení,
mají hádky každodenní,
otravná je jako včela,
ne z tří čtvrtin, ale zcela.

Všude dělá skandály,
lidem dělá na schvály,
Mandolína, to je poprask,
hodiny nic, a potom prásk!

Chceš-li míti dívku línou,
procházej se s Mandolínou,
chceš-li vidět pravou špínu,
ukážu ti Mandolínu.

Chceš-li měsíc trpět špínou,
buď hodinu s Mandolínou,
s nevěřící lemrou línou,
s tou nevděčnou Mandolínou.

Poměrně je dlouhá čára,
vymýšlí si jména nová:
Mandolína Božídara
Eva Mary Cromptonová.

Její jméno je moc dlouhé,
je to přece jméno pouhé,
usmála se na mě z jara,
Mandolína Božídara.

Na každého hrubě sáhnu,
kdo řekne, že to sní táhnu,
stále mě podezřívají,
ach, vůbec pravdu nemají.

Mandolína je moc hnusná,
je to tlustá stará buzna,
utopila svou rodinu,
teď si z vás nedělám psinu.

Každý den má litr vína,
ta ubohá Mandolína,
já už mám ve vlasech lupy,
chodím stále na nákupy.

Stále mě pronásleduje,
v moři za mnou klidně pluje,
nákup nikdy neutáhnu,
i když to s Mandolínou táhnu.