Mozek

Představme si mozek jako velkou skříň s policemi. V každé poličce je řada věcí, které jsou úhledně srovnány. Každá polička je určena pro jeden druh věcí, pro věci které něco spojuje. Věci se do polic vkládají podle tohoto systému.
Věci se postupně začínají hromadit, neustále přibývají a začíná mezi nimi vznika chaos a nepořádek. Člověk je tedy donucen věci roztřídit, nepotřebné odebrat a nahradit důležitějším.
Při probírání obsahu skříně nacházíme věci, o kterých jsme už dávno neměli ani tušení. S těmito nálezy se vrací i řada vzpomínek. Otvírá se nám minulost a s ní spojené zážitky a prožitky.
Dejme tomu, že objevíme hrnek. Zdá se nám, že je to vcelku obyčejný starý hrnek, ale najednou se nám vybaví, že to je hrníček darovaný k patnáctým narozeninám od babičky.
Držíme ho v ruce a dochází nám, že takovou památku přeci vyhodit nemůžeme a snažíme se tedy uvolnit místo jinými předměty. Postupně ale zjišťujeme, že ke každé věci máme nějaký bližší vztah. Dochází nám, že každá z těchto věcí je pro nás z určitého důvodu důležitá.
Rozhodneme se tedy skříń ponechat plnou a pustupně do ní přidáváme více a více věcí. Neřešíme, co bude až už se do ní nic nebude vejít.

A podbně podle mého funguje i lidký mozek Ukládají se do něj informace, vzpomínky, zážitky, vědomosti a poznatky. Vše má své místo. Člověk už si na spousty věcí ani nepamatuje, ale v hlavě jsou stále. Pak se postupně začínají odrážet na naší osobnosti a neskutečně nás tohle celé ovlivňuje...