 23.11.2011 4 962(15) 0 |
Se slzami v očích přemýšlíš, co se to s tebou děje. Kde jsou tvoje sny? Co tvůj žebříček hodnot a priorit?...
Utápíš se sama v sobě, v zoufalství, úzkosti, beznaději a smutku. Chtěla bys pryč, utéct od všeho, co tě tu drží a nechce pustit.
Ale kam bys šla? Jsi jen malá holka, bez peněz a možností. Přemýšlíš, co dělat dál, jak se vším naložit a tak moc to bolí…
Podej mi ruku a pojď semnou, pojď semnou dál, šlapat cestu ke štěstí… už vidíš konec? Ne nemůžeš, tohle je jen začátek, musíš udělat jen první krok… krůček …
Stále stojíš a trápíš se. Nesnášíš sama sebe a přitom se nemůžeš donutit k žádnému radikálnímu řešení. Tvůj život tě nebaví, připadá ti k ničemu… Každý den to samé a co z toho? ….
No tak pojď a neboj se mi podat ruku, já tě podržím…
Proč se pořád tak moc bojíš? Co se může zkazit? Pojď utečeme spolu… jen my dvě, nikdo jiný…
Budeme mít všechno… zahodíme všechno trápení a budeme se utápět ve štěstí, pohodlí a kráse. Jen udělej ten první krok…
Utápíš se sama v sobě, v zoufalství, úzkosti, beznaději a smutku. Chtěla bys pryč, utéct od všeho, co tě tu drží a nechce pustit.
Ale kam bys šla? Jsi jen malá holka, bez peněz a možností. Přemýšlíš, co dělat dál, jak se vším naložit a tak moc to bolí…
Podej mi ruku a pojď semnou, pojď semnou dál, šlapat cestu ke štěstí… už vidíš konec? Ne nemůžeš, tohle je jen začátek, musíš udělat jen první krok… krůček …
Stále stojíš a trápíš se. Nesnášíš sama sebe a přitom se nemůžeš donutit k žádnému radikálnímu řešení. Tvůj život tě nebaví, připadá ti k ničemu… Každý den to samé a co z toho? ….
No tak pojď a neboj se mi podat ruku, já tě podržím…
Proč se pořád tak moc bojíš? Co se může zkazit? Pojď utečeme spolu… jen my dvě, nikdo jiný…
Budeme mít všechno… zahodíme všechno trápení a budeme se utápět ve štěstí, pohodlí a kráse. Jen udělej ten první krok…
04.12.2011 - 17:25taron: Všechno souvisí se vším. Děkuji, zvládnu to sama... už jsem velká holka :)
04.12.2011 - 01:06pamatuji si ještě to tvé dílko... jestli to má společnýho s tímto, tak nevím co ti poradit,fakt nevím jak tě vzít a pomoci...držím ti palce,kdybys náhodou věděla, jak ti mohu pomoci, tak mi napiš...
23.11.2011 - 14:09:) cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem,na začátku je strach a nejistota a poté už jen zvědavost a očekávání co že nás čeká za dalším kopcem....stejný je to ze štěstím aleeee ve dvou se to lépěji táhne :),vše se zvládne držím palec,nebo u všecky čtyry
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen jeden krok a všechno bude jinak... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 23.15, panelový dům, pronajatý byt 2 + 1
Předchozí dílo autora : Mozek
