upozornění : dlouhé, pouze pro lidi, kteří rádi čtou :)
01.10.2011 1 1143(7) 0 |
Pod skálou bílou, převysokou,
jen kosti čísi bílé leží na kamení,
a kdo by jejich příběh vypověděl?
Jen já, nikdo jiný už zde není...
Co že jen vedlo k tomu činu jeho,
proč neukončil pak svůj život sám?
Co učiní z vládce muže zoufalého?
Snad správnou odpověď vám dám.
On neznal matku, neznal otce,
však takových jsou tisíce.
Děti, které nikdo nechce,
odchovanci ulice.
Co neměl rodem, zvládl pílí,
a když pravdu měl, tak za ní stál.
Až nebylo v městě takové výzvy,
kterou by ten hoch nepřijal.
Až odešel z města, prý hledat život
však našel jen cesty a vesnice
a zjistil že to co zná a umí
je jediný střípek z tisíce.
On na svých cestách pak poznal bídu
i odvrácenou lidskou tvář,
a poznal závist, zášť a zlobu
poznal i bezmoc a tichý pláč.
A tak začal hledat, hledat mistra
co naučil by ho jak bojem žít,
jak využít vzteku co srdce svírá,
a dál se vztyčenou hlavou jít.
A už pár věků to takto bývá,
že zvolen Osudem vůdce jest.
Pak snaha vlastní, když je upřímná,
určí nám jednu z mnoha cest .
A tak z míst, jež tušíš kdesi v dáli,
tři mistři náhle před mladíkem stáli.
První z nich štíhlou rukou mávnul,
magický portál před ním stanul.
On prošel s nimi portálem,
jímž opustili známou zem.
Ten však, kdo se za devět let vrátil,
byl moudřejší toho, kdo se ztratil.
V té době započala ta slavná cesta
toho, kdo dnes zván velikým.
Nebyla lehká, však ani těžká.
Vždyť vládnout přišel, já to vím.
Hrdý a sám pak na pomoc šel lidu
a to on vytvořil první skupiny.
A protože trestal zlo a léčil bídu
stal se vládcem známé pevniny.
I našel si ženu, jak bílý květ,
krásná byla, moudrá a spravedlivá,
mnohý bál se na ni jen pohledět,
byla veselá, mladá i podmanivá.
A stála věrně po jeho boku.
V těžkých časech jsouc mu oporou.
I neuběhlo jediného roku
a lid jí zval svou královnou.
Však láska, mír i věrná žena,
jsou mu málo, když plyne čas.
A není kdo by převzal léna.
Chci syna, křičí zas a zas.
A zlá myšlenka mu v podvědomí klíčí,
jak pomalu klidná léta jdou.
Od divných rádců divné rady slyší,
zanevřel na milou, krásnou ženu svou.
Když její otec tichou výčitku mu vzkázal,
že se změnil a vskutku k nepoznání.
On v prchlivém hněvu strážím svým rozkázal.
Brzy pak tchán k špalku šedou hlavu sklání.
Až neunesla krásná žena bílá
změny v jeho duši a otce svého skon.
A každý z vás již jistě správně tuší,
čí smrt oznámil v půli léta zvon.
Za nemnoho let zemřel i on – vládce
Neměl syna, jak by to bylo kdyby...
Nevládl dlouho, nevládl ani krátce
a učinil dobro, měl však i své chyby.
Pod skálou bílou, převysokou
jen její kosti bílé leží na kamení,
a kdo by příběh o tom vypověděl?
Jen já, nikdo jiný už zde není...
jen kosti čísi bílé leží na kamení,
a kdo by jejich příběh vypověděl?
Jen já, nikdo jiný už zde není...
Co že jen vedlo k tomu činu jeho,
proč neukončil pak svůj život sám?
Co učiní z vládce muže zoufalého?
Snad správnou odpověď vám dám.
On neznal matku, neznal otce,
však takových jsou tisíce.
Děti, které nikdo nechce,
odchovanci ulice.
Co neměl rodem, zvládl pílí,
a když pravdu měl, tak za ní stál.
Až nebylo v městě takové výzvy,
kterou by ten hoch nepřijal.
Až odešel z města, prý hledat život
však našel jen cesty a vesnice
a zjistil že to co zná a umí
je jediný střípek z tisíce.
On na svých cestách pak poznal bídu
i odvrácenou lidskou tvář,
a poznal závist, zášť a zlobu
poznal i bezmoc a tichý pláč.
A tak začal hledat, hledat mistra
co naučil by ho jak bojem žít,
jak využít vzteku co srdce svírá,
a dál se vztyčenou hlavou jít.
A už pár věků to takto bývá,
že zvolen Osudem vůdce jest.
Pak snaha vlastní, když je upřímná,
určí nám jednu z mnoha cest .
A tak z míst, jež tušíš kdesi v dáli,
tři mistři náhle před mladíkem stáli.
První z nich štíhlou rukou mávnul,
magický portál před ním stanul.
On prošel s nimi portálem,
jímž opustili známou zem.
Ten však, kdo se za devět let vrátil,
byl moudřejší toho, kdo se ztratil.
V té době započala ta slavná cesta
toho, kdo dnes zván velikým.
Nebyla lehká, však ani těžká.
Vždyť vládnout přišel, já to vím.
Hrdý a sám pak na pomoc šel lidu
a to on vytvořil první skupiny.
A protože trestal zlo a léčil bídu
stal se vládcem známé pevniny.
I našel si ženu, jak bílý květ,
krásná byla, moudrá a spravedlivá,
mnohý bál se na ni jen pohledět,
byla veselá, mladá i podmanivá.
A stála věrně po jeho boku.
V těžkých časech jsouc mu oporou.
I neuběhlo jediného roku
a lid jí zval svou královnou.
Však láska, mír i věrná žena,
jsou mu málo, když plyne čas.
A není kdo by převzal léna.
Chci syna, křičí zas a zas.
A zlá myšlenka mu v podvědomí klíčí,
jak pomalu klidná léta jdou.
Od divných rádců divné rady slyší,
zanevřel na milou, krásnou ženu svou.
Když její otec tichou výčitku mu vzkázal,
že se změnil a vskutku k nepoznání.
On v prchlivém hněvu strážím svým rozkázal.
Brzy pak tchán k špalku šedou hlavu sklání.
Až neunesla krásná žena bílá
změny v jeho duši a otce svého skon.
A každý z vás již jistě správně tuší,
čí smrt oznámil v půli léta zvon.
Za nemnoho let zemřel i on – vládce
Neměl syna, jak by to bylo kdyby...
Nevládl dlouho, nevládl ani krátce
a učinil dobro, měl však i své chyby.
Pod skálou bílou, převysokou
jen její kosti bílé leží na kamení,
a kdo by příběh o tom vypověděl?
Jen já, nikdo jiný už zde není...
01.10.2011 - 20:09
zajímavé =) ..... přečetla jsem to "jedním dechem" =) příběh mě velmi bavil =) jen tak dál ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Život : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zrcadlo
Předchozí dílo autora : Meluzína
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [16], James Libustka [14], Elis-Němečková [12], jsph [8], Alma Neradostná [3]» řekli o sobě
shane řekl o Amelie M. :Drsná holka s něžnou duší, jejíž dílka čtu si rád, rozpláče, též touhou vzruší, dovede i rozesmát... ♥Prima človíček, který ví, co život obnáší a bere jej tak, jak přichází! Může mne jen těšit, že právě díky kdesi sdílenému odkazu na moji báseň "Když život nedá se už žít" zavítala mezi nás! Již mnohokrát mne inspirovala k zamyšlení nad věcmi, které mne doposud míjely a jindy ve mně probudila touhu k veršohraní! Jsem rád, že jsem ji poznal, je takovým milým oživením nejen tohoto portálku...:-)))