Hysterická Larva

Tenhle řidič ví víc, než celej autobus dohromady, nikdy nic neudělal špatně, měl radost z vnučky. Poklabosí o cenách ve městě a jede dál. Pivo po šichtě miluje víc než svojí manželku. Zvlášť v létě, v zimě tolik nesrmrdí. Dva kraby v igelitovém pytlíku ponechaní na Slunci několi dní, několik týdnů, roky bez vyrušení. Když v srpnu 68 hajloval po ruský vodce před Pražským hradem, tak mu až po desáté ráně obuškem došlo, že jeho názor nebude nikoho zajímat teprve až v demokracii. Měl jsem se radši vyučit učitelem, mumlal si už jako mukl. 3 roky denně uklízel tu samou chodbu v bývalém českobudějovickém klášteře, tou chytrou dobou predělaném na věznici.Církevní diktatura. Hovada co věří bludům. Potřeba ovládat dav. Ukázat jim cestu? Ať jdou...
Haló, taky tady žiju, pocit co se pak přemění v obří komerci. Většina z nich, normálně šílených, zešílí nadobro. Pach potu se přecedil přes blonďatý knírek meziměsta. Přemýšlení potřebuje činy.
Četl jste někdo Idiota? A jste idiot?
Fantazie, začíná splynutím a končí smrtí.
Dutej jak popelnice, zlomenej jak vzduchovka.
Se procházíš,
sleduješ,
jak Poseidon z kanálu,
bulvu vystrkuješ,
postrádáš stres,
není zbytí,
když tě vlak za batoh chytí,
projížďka Pankrácem,
kolečka a styl,
tam mě zbil,
účinnější drill,
co mě zahanabil,
minul cíl,
drobný roztančil

Letos bylo sucho jak v puse po brku. Ten déšť pro vývoj našeho klimatu nic neznamená. Dobrý večer, než to na vás spustím, nejdříve bych se měl snad představit, sám jsem se pasoval na profesora, těší mne, Václav Klaus. O slovo příroda jsem zakopl ve dvou letech, během stoupání od Máchova rybníku směrem na nějaký hrad. Klest nebo Kost, nevim přesně. Bodl mne sršeň do lebky, jenže byla ještě celkem měkká, a jed se mi tudíž spánkovou kostí, dostal až do mozku. Jemu můžu vděčit za svou genialitu. Nenávidím přírodu.

Ztrouchnivělý trakař v rohu besídky,
jak depky z lebky sypou se stářím kameny ze zídky,
té jenž obklopovala tu tajemstvím jemně zmámenou pakáž,
protože jen po pusté dokážeš ocenit

Zrezivělý žalud hromosvodu,
brání se korozí před další erozí,
rány posílá do matčiných útrob,
ten zpolauzřivší tesknotu

Ztracený význam o místě původu,
brání se evropským sociálním konexím,
teprve až za branou Shengenu začíná ten pravý svět,
jenž bys mohl považovat za součást prvotní výbavy

umřel amík, narodil se ind
umřel švédík, narodil se senegalec
umřel češík, narodil se rom
umřela mřenka, narodí se hlenka
myšlenka tenká, prakla z ní sklenka
Ať žije automat na sliz v kuličkách!!!! To kdybys náhodou došel k rybám.

Neznáš, nemáš rád či snad dokoce nenávidíš The Doors? Je mi tě líto. Chceš nějakou báseň? Proč? Nuda? Zajímaj tě obsahy cizích střev?
Vím komu píšu, vymírajícím. Lidem jako jsem já, které mám radši než sebe. Principálové pofidérna schovaní v pažitu života.


Něco

Do vlasů ti léta nasněžila,
mapy dávných kontinentů,
škubavé polibky větru,
probíraj tě z letargie

Dědku! Taky budu dědkem,
filcovými papučemi nevědomky krást
rosu spadanému listí,
cinkat drobáky v lahůdkách

Pozorovat kolemjdoucí plné zbytečných informací,
jak ty noviny srolované v zadní kapse,
tolik věcí nepotřebují znát,
kreatury po ránu krmící ponožky
svými nohami, co stále někam musí,
těm co nemusí, zbyde jen chtíč mezi prsty,
co se jen děti nestydí vyšťourat a něco s ním udělat,
schovat pod koberec, nalepit ho pod gauč,
ten hnus, šedej, žmolkatej, utrápenej, neživej,
že prej stydlivej...
machírci fajn feny nezajímaj,
tak se už přestaň vymlouvat

Mám hlad, už druhej den. Bože jak mě se nechce na nákup. Penny, vše pro feny. Vím, že se do světa vejde ještě hodně trapnosti, proto píšu. Třeba mě tůhle napad vtip, hodně trapnej. Víte co je špatnýho na drogách? Když dojdou.
Nechce se mi na žádnej výlet. Nejradši bych si koupil litry vína a celej víkend psal. Samota, to je ta nejlepší inspirace. Nebo já nevim. Prostě na to nemám čas, pořád musim dělat něco jinýho. Sbalit si věci a odejít. Ale kam? Nevim jak dlouho bych mohl přespávat v práci. Beztak bych pak pořád myslel jenom na ní. Co jsem to udělal za hovadinu. V důchodu toho člověk už moc nevymyslí. Nebo jo? To jsou ještě desítky let, než mě vysuší čas. Hlad je účinný prostředek proti lenosti. Počkat, mám ještě v batohu ty dva čtyři dny starý rohlíky? Jo supr, trouba sežere víc energie než moje nohy cestou do obchodu, ale což, jídlem se nemá plýtvat. Všechno se musí dojídat. Školka, družina, už tam někteří malí občané zvraceli ze systému. Když na talíři nesmělo nic zbýt. Mohli by nás přece zbít. Kdo nás zachrání, když tu není máma? A tak nabírali škraloupy na lžičky a chodili spát, když se jim nechtělo.
Super, v lednici je spousta vajíček, salátová okurka a mísa rajčat. Jsem zachráněn, nikam nemusím. A Fernet Koka. Nalil jsem si panáka, nějaká novinka. V trenýrkách odbíhám k počítači, trošku mě poprskal olej. Jdu ochuntnat tu vyjímečnou hořkost. Pozor na ty rohlíky. Chtěl jsem si udělat míchaný vajíčka, místo toho mám omeletu. Fernet Koka je fakt hnusnej, to je jak vypít mozek z přilby padlého vojína. Mňam, dobrý jsem si to udělal. P.S. Znáte seriál Jag? Dvě minuty stačí. Prej je ještě čekaj noční lety. Řikali, že je svatba vážná věc. Ten týpek to možná stihne, začal mu k tomu hrát swing. Amerika je úžasná země. Jdu to radši dojíst.

Na zadní straně kalendáře jsem našel svůj citát. V citátu by měl být cit.
„Jak si můžeme někoho vybrat, když je náhoda rychlejší.“
Mějte se cukrátkově. Vaše Hysterická Larva.