17.08.2011 9 2453(30) 0 |
Cítím její dech na krku. V naprosté temnotě se pomalu přibližuje. Její rty se mě téměř dotýkají a elektrizující chvění se rozbíhá po celém těle. Napjatě očekávám dotyk, ale ten nepřichází. Neviditelná se pohybuje. Její dech stoupá směrem k mé tváři, pokračuje a zastaví se až přímo přede mnou. Přes zavřené oči nic nevidím, ale v nejhlubší noci to stejně nic nemění.
Natáhnu ruku a narazím na její bok. Je nahá. Vyzařuje teplo a lehce se chvěje. Téměř nepostřehnutelně jako když si jarní vánek pohrává s větvičkou. Její svaly se napínají a uvolňují, jak přejíždím rukou přes boky a pas. Prsty obepisuji linie a v duchu si tvořím obraz. Neviditelná nabírá kontury.
Roztřese se silněji. Vypadá snad jako by chtěla plakat.
"Pšt, to bude v pořádku," uklidňuju ji, ale nevím vlastně proč.
Obejmu ji a přitáhnu k sobě. Vnímám ji celým povrchem těla. Musím být také nahý. Pomalu se uklidní, zajede mi prsty do vlasů a přitahuje si moji hlavu ke své. Dotkneme se rty jen na chviličku a potom téměř polekaně ucukne. Skrz kůži do mě přechází její bojácnost.
Vzadu v hlavě mi ale už v tu chvíli něco vrtalo.
Proč mám pocit, že něco není správně? Nutkání si na něco vzpomenout. Nevím na co. Trochu jako Déjà vu. Teď a tady - právě tenhle moment je ale přece jedinečný. Smysly mám napjaté; kdybych zakmital jazykem ve vzduchu jako had, tak bych cítil její vůni. Intenzivně prožívám přítomnost…
A pak mi to došlo.
"Kdo jsi?"
Neodpověděla.
Zvedla koutky (neviděl jsem to, ale prostě věděl) a celou svou silou se přitiskla ke mně. Náhle, jako když luskne, zmizely všechny myšlenky. Byla jen ona a její horké tělo. Rukou jsem pomalu stoupal od kolene vzhůru. Chvěla se a…
Mračil se na mě šedý strop. V hlavě doznívala ozvěna jejího dechu a po těle jsem stále cítil její prsty. Neviditelná zmizela jako každé ráno. Odešel jsem z jejího temného světa představ zpátky, na místo, kde sice barvy jsou, ale skládají se jen z odstínů seprané šedi. Zavřel jsem oči a snažil se vrátit, ale nešlo to. S pomalu doznívající erekcí začínal nový den.
Nesnáším návraty do reality.
Natáhnu ruku a narazím na její bok. Je nahá. Vyzařuje teplo a lehce se chvěje. Téměř nepostřehnutelně jako když si jarní vánek pohrává s větvičkou. Její svaly se napínají a uvolňují, jak přejíždím rukou přes boky a pas. Prsty obepisuji linie a v duchu si tvořím obraz. Neviditelná nabírá kontury.
Roztřese se silněji. Vypadá snad jako by chtěla plakat.
"Pšt, to bude v pořádku," uklidňuju ji, ale nevím vlastně proč.
Obejmu ji a přitáhnu k sobě. Vnímám ji celým povrchem těla. Musím být také nahý. Pomalu se uklidní, zajede mi prsty do vlasů a přitahuje si moji hlavu ke své. Dotkneme se rty jen na chviličku a potom téměř polekaně ucukne. Skrz kůži do mě přechází její bojácnost.
Vzadu v hlavě mi ale už v tu chvíli něco vrtalo.
Proč mám pocit, že něco není správně? Nutkání si na něco vzpomenout. Nevím na co. Trochu jako Déjà vu. Teď a tady - právě tenhle moment je ale přece jedinečný. Smysly mám napjaté; kdybych zakmital jazykem ve vzduchu jako had, tak bych cítil její vůni. Intenzivně prožívám přítomnost…
A pak mi to došlo.
"Kdo jsi?"
Neodpověděla.
Zvedla koutky (neviděl jsem to, ale prostě věděl) a celou svou silou se přitiskla ke mně. Náhle, jako když luskne, zmizely všechny myšlenky. Byla jen ona a její horké tělo. Rukou jsem pomalu stoupal od kolene vzhůru. Chvěla se a…
Mračil se na mě šedý strop. V hlavě doznívala ozvěna jejího dechu a po těle jsem stále cítil její prsty. Neviditelná zmizela jako každé ráno. Odešel jsem z jejího temného světa představ zpátky, na místo, kde sice barvy jsou, ale skládají se jen z odstínů seprané šedi. Zavřel jsem oči a snažil se vrátit, ale nešlo to. S pomalu doznívající erekcí začínal nový den.
Nesnáším návraty do reality.
27.11.2013 - 21:46
TomasNois: To, že to je, kde to je. Víc navnadí čtenáře, aby se pak i s postavou vrátil na zem ;)
20.10.2013 - 16:15
to by snad ani nemuselo být v erotických. takové jen mírné příjemně lechtivé téma. dobře se čte
05.09.2011 - 13:44
mr Scraper: Hehe, dík :)
Aliwien: Děkuji za komentář.
Ayla: Nj člověk by někdy radši stále spal a snil. Nicméně realita často není tak strašná :)
Aliwien: Děkuji za komentář.
Ayla: Nj člověk by někdy radši stále spal a snil. Nicméně realita často není tak strašná :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neviditelná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pásmo veselých limeriků
Předchozí dílo autora : Vražda před jednou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Sucháč řekl o Yana :Neskutečně přirozená básnířka, která dokáže zachytit běžný život podobně, jako malíř na obraze...