Týrání dětí

Po shlédnutí jednoho televizního pořadu jsem se začala více zajímat o hodně smutné a zdrcující téma, kterým je týrání dětí.
Děti pro mě vždycky znamenaly příklad nevinnosti, upřímnosti, lásky a nespoutanosti.
Když jsem se rozhodovala na jakou školu se přihlásím, mezi hlavními favority byla pedagogická, nakonec nezvítězila, ale i nyní když mám slabou chvilku a pochybuji o svém studiu na zdravotnické škole, říkám si, zda jsem neměla jít právě na pedagogickou a věnovat se v budoucnu dětem, které mám tak ráda.
Mám šestiletého bratrance a nevím, jak popsat chvilky, když mi sedí na klíně, jednou rukou mě objímá a vysvětluje mi, že mě má rád až za Pluto... Ten hřejivý pocit se nedá k ničemu přirovnat. Miluji vůni jeho jemných vlásků, jeho modré oči v kterých se odráží štěstí a jeho neskutečná upřímnost.
Nechápu, jak někdo může být k dětem tak zlý.
Při hledání různých informací jsem se dostala k velmi detailním knížkám, které tuto problematiku zobrazují. Knihy jsou povětšinou psány přímo člověkem na kterém bylo
týrání praktikováno. Narazila jsem na knihu s názvem: Dítě zvané “To“…
Je to opravdu hluboké čtení plné zděšujících informací, detailů.
Prakticky celou jsem ji probrečela a chtěla bych ji všem doporučit. Je důležité znát, co se kolem nás děje. Nebýt lhostejní ke svému okolí. Dále se už nebudu vyjadřovat… mám zase slzy v očích a k tomuto tématu si musí každý najít cestu sám.
Jen vás prosím: Rozhlížejte se…