Tři tečky, nebo chcete-li ...

...
Je to směšný. Největší obsah pro mě mají tři tečky.
Existuje neskutečný množství krásných slov. Ostatně ráda je používám. Připadám si pak vzdělanější, zajímavější, moudřejší. Slova jako fenomenální, emancipovaná, subjektivní – objektivní, abstraktní…Jsou to takový ty slova který mi vždycky máma vysvětlovala. Poslouchala jsem rozhovory dospělých a nějak mi to celý nedávalo smysl.
Máma mi řekla význam těch zvláštních slov a já je pak používala, už někdy ve druhý třídě.
Připadala jsem si fakt dobře, když mě kamarádky nechápaly.
Něco jako když vám starší brácha povídá vtip, vy ho absolutně nechápete, ale všude ho vyprávíte.To byla taky moje oblíbená parketa.
Slova, věty… Proč mi přijde, že ještě nebylo vymyšlené slovo, které by řeklo, to co chci?...
Jedno slovo a v něm všechno. Nebylo by to skvělý?
NEBYLO!
Bylo by pak spousta ticha. Možná by to ale bylo lepší…
Lidi by neplýtvali nicneříkajícími větami...

Pak by možná ztratily význam i ty tři tečky.