přidáno 07.08.2011
hodnoceno 1
čteno 1464(11)
posláno 0
Nálada,
výsměch, pohrdání,
depptot za plot,
raně rezavé,
tam za potokem,
už nebudeš komandován otrokem

Jenom dva nešťastní lidé spolu mohou být šťastní,
utopit se v tom,
představovat si tě,
sladce tím trpět

Vědomí nutnosti,
je mi na hovno blbě,
žalostín, bolekol mě,
a nikdo nikde

Jen vedle v pokoji,
má láska,
co na mě sere,
jdu se jí jen tak na něco zeptat,
to abych se nasral ještě víc

Miluješ mě?
...klubka šedých chlupů...
Nevim za co
přidáno 08.08.2011 - 05:36
rozsekáváš mě koncem ---- poslední dvě sloky jsou skvělý !

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nálada : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hej, ještě svítí Slunce!
Předchozí dílo autora : Škoda tě, škoda nás

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :
Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming