Pocity

Znáte to? Jistě že ANO. Zná to asi každý z nás. To před čím se snažíme schovat, ale bezvýznamně. Strach, úzkost a mnoho jiných pocitů se nás snaží pohltit. Utíkáme před tím a nechceme si to připustit. Co například pocit viny?... Je důležitý, ale svým způsobem unavující a stresující. Bojíme se, že někoho stratíme a že jsme se nezachovali nejlépe. Bojíme se, že to co děláme nemá smysl. Strach o druhé, ale i strach o nás samotné. To je to, co se nám mnohdy honí hlavou. Myšlenky, které se prolínají v naší hlavě, jako na běžícím pásu. Často se bojíme. Nechceme stratit, to co je pro nás tak důležité.

Někdy, když naše myšlenky, jen na chvíli utichnou. Cítíme se lépe . Máme pocit, že jsme tu sami a nikdo jiný nás nevidí a my nevidíme druhé. Nikdo nás neposlouchá , my neposloucháme druhé. Ten pocit, pocit klidu, kdy pro nás nic neexistuje. Jediný co by nás mohlo opět vyrušit, jsou ty myšlenky. Pocity STRACHU, VINY a ÚZKOSTI. Toto jsou záporné pocity...A myšlenky, že někoho stratíme, jsou opět negativní.


A co ty pocity kladné? Nejsilnější-Láska. Ty, pro které je nádherné žít. Ty kterým tak rádi nasloucháme. Nic co nás tíží, ba naopak. Pocity, které se u nás nedrží moc dlouho. Často je střídají...ty negativní. Vnímat své pocity je důležité.


Však ne nadarmo se říká. Jdi za svým srdcem...Proč je to mnohdy pro nás tak obtížné? Vždyť srdce nám napovídá vždycky. Proč jen nejsme schopni naslouchat?