přidáno 05.06.2011
hodnoceno 1
čteno 1083(9)
posláno 0
kolik trnů růže má
když náručí tvé objímá
trny které nezraní
v posteli za svítání
nejsi sám a nechceš být
tím kdo láme stalaktit
odpouštíš a odcházíš
neodcházej

kolik je z jeskyně cest
každá z nich tě může svést
sráží raní ztracené
tváře jejich z kamene
vytesá a propustí
světlo z nich ven do listí
zavíráš a odcházíš
neodcházej

přidáno 05.06.2011 - 02:21
zajímavé. asi první báseň, ve které vidím stalaktit :o)

jinak první polovina povedená.
druhá už tolik ne, ta vypadá až trochu moc uměle nacpaná do rýmů.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neodcházej : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Fyzikální vlna
Předchozí dílo autora : Píseň o bláznovi

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :
Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming