jak jsem své ,,chůvě" počůrala nohu.
23.02.2011 0 1369(12) 0 |
Stalo se to 2.února. Moje ,,chůva" která se údajně jmenuje Veronika, jako obvykle seděla na něčem co trochu připomínalo židli a zběsile ťukala do malých čtverečků připevněných na jakési destičce, dělala to často, občas se zmateně podívala na hodiny a pokračovala v mačkání prapodivných čtverečků. Před ní stálo něco divného, šlo z toho světlo a každou chvíli tam naskakovaly barevné kravinky. Já jsem si myslela že se snad unudím k smrti, chtěla jsem si hrát, ale jak si mám hrát sama a se zlomenou packou, která mě bolí při každém pohybu? Vyskočila jsem Veronice na klín a sledovala jak mačká ty prapodivné čtverečky. DOST! přestalo mě to bavit,pomyslela jsem si a jak jsem byla rozčílená, počůrala jsem Veronice nohu, Veronika se na mě rozčíleně podívala a já dostala strach a napjatě čekala co se bude dít, stalo se něco co jsem nečekala, něco v co jsem ani nedoufala, Veronika zase trošku pomačkala ty prapodivné čtverečky a potom se začala strašně smát, osprchovala se a převlíkla, nakrmila mě a já se pomalu vydala směrem k postýlce.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
prostějanek řekla o lidus :Náš šíleneček... ale občas pochybuji, že právě ona je nejšílenější... mám z ní teď děsnou radost... a doufám, že mi ta radost vydrží... její obrazy jsou nepopsatelné a krásné a vůbec... :)... jsem ráda, že jsem ji kdy poznala :)