tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?
přidáno 21.12.2010
hodnoceno 4
čteno 1576(19)
posláno 0
.
nekonečná epocha lásek
za každým rohem
na každým stole
pod každým skalpelem

jednu z nich máš

city jsou živá záležitost
neuspokojíš je morfinem
neudusíš rajským plynem



a v každém jejím obrysu
v koutku oka
a na konečcích jejích vlasů


stokrát, tisíckrát umřel tvůj pohled
roztříštil všechna tvoje já
utopils tam dalších milión zítřků


city jsou živá záležitost
uspokojíš je dotykem
rty, pohybem štěstí



city jsou živá záležitost


když má láska povolení zabíjet
.
přidáno 14.03.2012 - 00:27
Jednou jsem si dal rajskej plyn u kámoše (teď už má dvě děti a vůbec ho nevídám). Slyšel jsem jen bublání filtru v akváriu. Nato jsem si připadal jak malá rybka a pak jsem se probral. Jsi s nim pořád? Jak to vůbec jde? Holko z těch, co to tu rozjížděly
přidáno 28.05.2011 - 21:19
a co teprve, když už se tý naděje člověk bojí... :) ... báseň je krásná, povedla se ti :)
přidáno 27.12.2010 - 19:17
Máš na výběr: buď zlá nebo ještě zlejší...
Hlavně neztrácet optimismus :-)
přidáno 21.12.2010 - 22:04
hmm.. pěkně řečeno :) mě se to líbí hold životní zkušenost nadevše

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
hysterie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : všichni jednou rozmrzneme
Předchozí dílo autora : skládanka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming