SETKÁNÍ S LÁSKOU BOLÍ. II

ČÁST DRUHÁ

Náplast a rány.


KAPITOLA 1

V jedné ruce tašku s nákupem, v druhé dvouletého syna Petříka a v hlavě strach co bude, až přijdu domů.
Otvírám dveře a z obýváku se ozývá:

„Kde jsi sakra tak dlouho, to jsi byla pro kluka na jižním polu, nebo co?“

„Ale ne, v obchodě byla fronta,“ odpověděla jsem, a to už jsem tušila, co přijde.

„Zase jsi někde flirtovala, ty si nedáš pokoj.“

Po roce soužití byl nesnesitelně žárlivý.
Nemohla jsem se dívat ani na pěkný film, aby to nebylo na jeho vkus déle, než se věnuji jemu.

A tak šel den za dnem.
Byla jsem unavená a znechucená .
Neměl jediný důvod k žárlení, ale dokázal si ho vytvořit.
Když jsme spolu začali chodit, nenapadlo mě, že když je chlap jenom o trochu menší než žena, co to přinese.
Jednou se omluvil, potom zase vypěnil, a tak to šlo kolem dokola.

Vrchol tomu dal příjezd budoucí tchýně.

Aby dokázal mamince, že pánem domácnosti je on, začal mi přikazovat jak mám věšet prádlo, a že nesmím dávat utěrku na topení apod..

Tchýně byla šťastná a spokojená, protože aby byl klid, tak jsem beze slova jeho příkazy plnila. To se jí náramně líbilo, byla na svého syna pyšná.

Až přišla poslední kapka.

Když jsem si večer po koupání dala na topení uschnout věci, které jsem si ráno chtěla vzít na sebe, tchýně vylítla:

„No, snad ty kalhotky nebudeš mít na topení.“

„To teda maminko budu, snad si ve svém bytě mohu dát kalhotky kam chci.“

Čekala jsem, že se mě Otta zastane, ale nestalo se.
Vyskočil z křesla jak čertík Bertík a zařval:

„Jak to mluvíš s mojí mámou!“

Než jsem stihla uhnout, přistála mi na tváři facka, že jsem vzala druhou o futra.

Vyděšená, se slzami v očích a beze slova jsem odešla do dětského pokoje.
Zkontrolovala Petříka jestli spí, sbalila si polštářek, deku a schoulila jsem se do křesla na balkoně.

Zůstala jsem tam celou noc.
Přemýšlela jsem. Proč já husa jsem se tehdy zamilovala do prťavce, který byl o půl hlavy menší než já? Ačkoliv jsem byla celkem atraktivní a on žádný krasavec, nepřišla jsem na to. Nějak se to vypařilo.

Ani neměl snahu se přijít omluvit. Stalo se to sice poprvé, ale pro mě i naposled.

Bylo dobře, že Petřík je jenom můj. Měla jsem ho z prvního nepovedeného manželství.
Pohrávání si s myšlenkou na odchod, teď ve mně jenom zesílilo.
Vždyť nedělám nic špatně. Kde je ten problém, že se mi žádný vztah nevede?

Ráno jsem odvedla Petříka do jeslí a nevyspalá s oteklýma očima od pláče, jsem šla do práce.
Dělala jsem vedoucí v malém obchůdku se smíšeným zbožím na konci města.
Byla jsem tam sama. Sama vedoucí, prodavačka i uklízečka. Nějak mi to nevadilo, měla jsem tu práci ráda.
Sotva jsem odemkla, už se ozývalo:

„Paní vedoucí, vezu vám mlíčko,“ a usměvavá tvář mlékaře Karla mi rozjasnila den.

„Už stavím na kafe,“ zavolala jsem a věděla, že mě čeká půlhodinka příjemného povídání.
Byl to takový náš denní rituál.
Vždycky mě dokázal rozesmát a pobavit.
Když dal mléko tam, kam patří, podíval se na mě dlouze:

„Ale Tami, co se vám stalo? Kdo vám to udělal?“

Zapomněla jsem, že když jsem si odhrnula vlasy z tváře, byly tam vidět ještě obtisklé prsty.
Zčervenala jsem, sklopila oči a hrozně jsem se styděla. Nevěděla jsem co říct.
Jenom jsem před ním stála a po tváři se mi řinuly slzy.

„To nic, Tami, to bude dobré. Zase ten váš žárlivec?“
Jenom jsem přikývla a potlačujíc slzy, jsem mu vyprávěla, co se stalo.
Držel mě za ruku, hladil po tváři a přitom povídá:

„Odejďete od něj. Vždyť to nemáte zapotřebí.“

„Já vím,“odpovídám, „ale zatím, nemám kam.“

Musím si vše řádně promyslet, mám syna a to je rozhodování vždycky trochu těžší. Jedno vím jistě. S ním už být nechci!“

Naše povídání se trochu protáhlo a já už musela otevřít obchod. Karel odcházel.
Najednou se vrátil a beze slova mě na tu bolavou tvář políbil a odjel.
Bylo to příjemné. Trochu jsem se zachvěla až mě zamrazilo. Už dlouho jsem nic podobného necítila.

pokračování zítra.