|
..
 09.10.2010 3 1830(8) 0 |
a najednou není čas ztrácet se v polích
plní je mlha
my utíkáme za světlem
jako nejprimitivnější živočichové
hýčkáme si vzpomínky
ty kusy oblohy, co kdysi hřály
teď jsou spíš jako nezadané tanečnice
berou podpatky do ruky
a odchází
hudba hraje, vřava nedovolí postřehnout to
a my chceme cítit jak kdysi hřály
chceme s nimi znovu tancovat
něžně je vést
chceme zapomenout
jak zapomínáme
měníme jejich hedvábné šaty na cáry
chceme tančit, ale nenacházíme melodii
plní je mlha
my utíkáme za světlem
jako nejprimitivnější živočichové
hýčkáme si vzpomínky
ty kusy oblohy, co kdysi hřály
teď jsou spíš jako nezadané tanečnice
berou podpatky do ruky
a odchází
hudba hraje, vřava nedovolí postřehnout to
a my chceme cítit jak kdysi hřály
chceme s nimi znovu tancovat
něžně je vést
chceme zapomenout
jak zapomínáme
měníme jejich hedvábné šaty na cáry
chceme tančit, ale nenacházíme melodii
10.10.2010 - 21:28R*L
docela se mi to líbí, ale ještě jsem to plně nestrávil, a přiznávám nerad, že budu se muset vrátit... Rozhodil mne tam malinko ten konec: Chceme tančit, ale nenacházíme melodii - to je silné - jako by tu radost, tu slast někdo ukrad'...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
vzpomínky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : děti ano
Předchozí dílo autora : nikdy nebyla
