Adriana 2. kapitola

V roce 2007 byla nalezena ve Florencii jedna zvláštní hrobka, byla v podzemí pod hřbitovem a její vchod byl zapečetěn s nápisem: " Ty, jenž vstupuješ s dobrým úmyslem, budeš chráněn. Pokud vstupuješ ve zlém, budeš roztrhán a tvá duše nenajde klid!" Nikdo nápisu nevěnoval pozornost a jednou v noci se do hrobky chtěly vloupat dva zloději. Krumpáčem pootevřeli vstupní dveře, v tom zaslechli ohlušující řev nějakého zvířete. Oba se dali na útek…

Ráno se archeologové vrátili k hrobce a nalezli před vchodem roztrhaného zloděje. Proto okamžitě zavolali policii a ta nalezla opodál další tělo v podobném stavu. Ihned se rozkřiklo o prokleté hrobce. Pracovníci muzea se báli vejít, proto byla kontaktována Adriana Montoyová. Byla to specialistka na prastará prokletí.

Další den ráno Adriana dorazila do Florencie. Chtěla si prohlédnout hrobku sama, jenže před hrobkou nalezla rozsápaného hlídače. Zavolala policii, která vše sepsala a zaprotokolovala. Policie už má teorii: Vše dělá velký vlk. Adriana jen kroutí hlavou. "Takhle rozsápat člověka? To by musel být opravdu obrovský vlk." pomyslela si.
Adriana nedočkavě otevřela vchod a vešla. Uvnitř na podlaze jsou vidět škrábance hluboké i deset centimetrů. Prsty přejede po rýhách. Skutečně, jako od nějakého obrovského zvířete. Rozhlédne se po místnosti a spatří sarkofág. Na víku je umístěna socha ležící ženy, která je velmi krásná. V hrobce nejsou žádné nápisy. Adriana prohledala všechno, ale nic neříká o koho, jde. Proto se rozhodne, že sarkofág otevře. Pomocník z muzea je stále za jejími zády a vše dokumentuje. Vydá souhlas k otevření. Několik mužů odsune víko a Adriana s pomocníkem nahlédne dovnitř. Při své práci už viděla ledacos, ale tenhle pohled jí vyrazil dech…

Uvnitř sarkofágu ležely dvě kostry zaklíněné do sebe. Jedna lidská a druhá zvířecí. Adriana tomu nemůže uvěřit. "Pro boha, tohle je kostra Chiméry!" vykřikla. Pomocník se po ní podívá a ptá se: "Jak můžete vědět, že je to Chiméra? Rozhodně je to veliké zvíře." Adriana nemůže odtrhnout oči od koster a říká mu: "Ten dotyčný musel udělat něco strašlivého, protože bojoval s legendární Chimérou v souboji bohů, jenže měl jednu ruku přivázanou za zády a přes hlavu pytel. Bojovník neměl sebemenší šanci na vítězství. Byl rozsápán. Ale to jako trest nestačilo. Následně byl pohřben s Chimérou, aby jeho maso bylo trháno navždy. Podle támhle těch škrábanců to muselo být obrovské zvíře. Chiméra je velké zvíře, nikdo ani neví jakého je druh. Někdo tvrdí, že je kříženec lva, tygra a vlka. Velikostně musela být větší než člověk…velká tlama, ostré zuby jako nože, dlouhé okolo 20 cm, možná větší. Co chcete jako důkaz víc?" Pomocníkovi se zatajil dech a nezmohl se na slovo.

Nastává soumrak. Všichni již opustili hrobku, až na Adrianu. Ta zůstala, chtěla to tu podrobně prozkoumat. Neměla strach. Přece tu byla s dobrým úmyslem, ona tomu chudákovi v rakvi chtěla pomoci nalézt klid. Bude muset ty kostry nějak oddělit od sebe a uložit je do samostatných hrobů, aby mrtvý mohli nalézt klid a mír.
Když na nedaleké kostelní věži odbijí půlnoc, Adriana zaslechne doslova ďábelský řev. Otočí se ke vchodu, ve kterém se zjevuje Chiméra. V šeru jsou vidět jen zlověstně žhnoucí žluté oči. Adrianě její vnitřní hlas říkal, aby zůstala stát a nebála se. Obrovské zvíře se začalo přibližovat k Adrianě. Našlapovalo opatrně a nespouštělo "svou kořist" z očí. Náhle Chiméra skočila na sarkofág, zařvala, pohlédla na Adrianu a utekla vchodem do noci…Adriana tam chvíli jen tak stála v šoku.