přidáno 04.10.2010
hodnoceno 2
čteno 1914(8)
posláno 0
Voňavá.

Voníš mi po růžích,
voníš mi po mechu,
když kráčíš v mých snech,
já zůstávám bez dechu.

Hřeješ mne na dálku,
dáváš mi směr,
své nitro Ti otvírám,
tak neváhej, ber.

Ne toliko slova,
kus sebe chtěl bych Ti dát,
s Tebou se vídat,
s Tebou se smát.

Zřídka se stává,
že ucítíš souznění,
co duši Ti rozjitří,
co nutí tě k básnění.

Neboj se doufat,
neboj se snít,
co chybí Tvé duši,
Ty můžeš zas mít.

Tiše, jak po mechu,
již umíme jít,
z pramene lásky,
my můžem zas pít.

Cítím Tvé vibrace,
cítím Tvé chvění.
Není to pouze jen klam,
není to snění??
přidáno 14.10.2010 - 17:47
jako sklenka vody čisté
jiskří slova tvá...
když duše promlouvá,
a paprsky lásky jisté

jsou v ozvěnách dní,
co až v tvých konečcích prstů
zní...
Jdi s láskou dál....
přidáno 04.10.2010 - 17:36
:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Voňavá. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pramen naděje.
Předchozí dílo autora : Malířka pocitů

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
ScarLiam řekl o Mája S. :
Zdá se být milá neznám ji Zdá se být krásna mnou neviděna nikdy Stydlivá ... Usuzuji z vykání Stále čtu díla její Neustále zde žije Dále se mění Vidím v ní umělce Její um nikdy nevypění.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming