|
Ne opuštěná, jen víc sama...
 10.09.2010 4 1487(27) 0 |
Pořád mi chutná kakao,
a děkuju i za málo,
usmívám se ráda dál,
a jako vždycky stojím opodál,
avšak nejsem stejná,
ne chytřejší, jen méně hloupá,
už žádná vločka, teď jsem kroupa,
rozlomená o asfalt světa ,
v záři, ale beze světla,
nikdo se mě na nic neptá,
proto mlčím naříkajíc,
v hlavě mám všechno,
v srdci nic.
Ne, nejsem stejná,
má duše je zlomená,
nebo jenom změněná.
A pak, že se lidé nemění…
a děkuju i za málo,
usmívám se ráda dál,
a jako vždycky stojím opodál,
avšak nejsem stejná,
ne chytřejší, jen méně hloupá,
už žádná vločka, teď jsem kroupa,
rozlomená o asfalt světa ,
v záři, ale beze světla,
nikdo se mě na nic neptá,
proto mlčím naříkajíc,
v hlavě mám všechno,
v srdci nic.
Ne, nejsem stejná,
má duše je zlomená,
nebo jenom změněná.
A pak, že se lidé nemění…
14.09.2010 - 10:50i přes tu rymovačku se mi to libí...a to se u děl s rymovaním moc nestává
10.09.2010 - 20:05wow....tak tohle je hodně moc silný dílko :)....když jsem to četla,běhal mi mráz po zádech....KRÁSNÉ!!! :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Už nejsem stejná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dejte mi důvod
Předchozí dílo autora : Sedmnáct mi nebude navěky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
