Ne opuštěná, jen víc sama...
přidáno 10.09.2010
hodnoceno 4
čteno 1454(27)
posláno 0
Pořád mi chutná kakao,
a děkuju i za málo,
usmívám se ráda dál,
a jako vždycky stojím opodál,
avšak nejsem stejná,
ne chytřejší, jen méně hloupá,
už žádná vločka, teď jsem kroupa,
rozlomená o asfalt světa ,
v záři, ale beze světla,
nikdo se mě na nic neptá,
proto mlčím naříkajíc,
v hlavě mám všechno,
v srdci nic.
Ne, nejsem stejná,
má duše je zlomená,
nebo jenom změněná.
A pak, že se lidé nemění…
přidáno 16.09.2010 - 09:29
myslím, že jsme na té citové bolesti všichni závislí. báseň je krásná.
přidáno 14.09.2010 - 10:50
i přes tu rymovačku se mi to libí...a to se u děl s rymovaním moc nestává
přidáno 10.09.2010 - 22:39
poznám ten pocit... veľmi trefne vyjadrené
přidáno 10.09.2010 - 20:05
wow....tak tohle je hodně moc silný dílko :)....když jsem to četla,běhal mi mráz po zádech....KRÁSNÉ!!! :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Už nejsem stejná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dejte mi důvod
Předchozí dílo autora : Sedmnáct mi nebude navěky

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming