přidáno 31.08.2010
hodnoceno 0
čteno 1191(10)
posláno 0
Nebudu již básně psát
ždímat srdce na doraz, duši trhat na kusy.
Budu se jen tak prostě smát.
Kyvadélko, osu vesmír mozek tkáň,
nebudu do kleští prstů brát,
co koho čeká , co jíst a pít a ským se přátelit a milovat se má
nechci znát
budu se jen tak prostě smát.
Lásku pak , vzácný lidských mozků klam
ctít budu jako drahokam, co nutně stůj co stůj
co svit a záře opojná jeho krása , jen vztáhnout paže mám a uchopit sám,
nemusí být jenom můj.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Štěstí má jen jeden : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zatím nevím

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming