Svědomí v bezvědomí

Pohlédnu do zrcadla, tak jako už milionkrát a nepoznávám sama sebe. Proč? Jednoduchá odpověď, těžko popsatelná situace. Pro někoho bych byla rozvracečka vztahů, pro někoho kdo to praktikuje taky, normální člověk. Pro sebe jsem morálně zvrácená. To co jsem po celý svůj život odsuzovala, teď dělám. A co je nejhorší dělám to ráda a skončit s tím nechci. Tíha svědomí se obrátila v naprosté bezvědomí.
Kvůli komu? Tohle se mi nesnadno popisuje. Znáte to pořekadlo, zaříkaného chleba, největší krajíc? Tak tohle se mi stalo.

Mé já, před pár lety:
NIKDY nechci blonďáka s modrýma očima. NIKDY v životě, bych si nezačala se zadaným chlapem. NIKDY v životě nebudu kouřit. NIKDY v životě nebudu pít. NIKDY v životě nechci mít sex.

Mé já nyní:
Blonďáci jsou fajn, modré oči nejsou na škodu. Spím a užívám si se zadaným chlapem. Kouřím, piju a souložím. Ráda a hodně.

Ale o tom je život, nesuďte mě, aby jste nebyli souzení, protože jakým soudem soudíte, takovým soudem Vás bude soudit nejvyšší.

Úvodem by to mohlo stačit a teď můj příběh.

Začíná to v jedné hospůdce na vinohradech. S kamarádkou zkoušíme první obchodní rozhovor s klientem, začíná v oblasti poradenství, tak jí chci pomoci. Ukazuju jí, jak se má jednat s klientem, co je důležité říct a co ne.
„ Hele Veru, musím běžet na vlak. Ale moc díky.“ poděkuje Eliška a rozloučí se. Mám na stole ještě nedopité pivo a domů se mi teda opravdu nechce. Čili si s chutí zaplálím cigaretu a modravý kouř vydechnu slastně z plic.
Usměje se na mě nějaký chlápek. Proč ne, opětuju úsměv a dál zkoumám materiály k prodejnímu rozhovoru jedna.
„ Slečno co děláte za práci?“ ptá se mě.
„ Finančního konzultanta. Pro jednu nejmenovanou společnost.“ odpovím pyšně. Připadám si důležitá, i když vlastně není proč. Moc úspěchů jsem ještě nenasbírala.
„ Zajímavé, mohla by jste mi dát kontakt, možná, že bych pro Vás měl zajímavější nabídku.“ poprosí o kontakt. Dám mu tedy svou vizitku. To už ale sedí u mého stolu a vypráví o společnosti pro kterou dělá on a jak to vynáší. Musím uznat, že mluvit umí dobře, visím mu na rtech a čekám na každé slovo.

Už si nepamatuju, jestli jsme spolu mluvili i o něčem jiném. Každopádně se ozval. Zase jsme šli na pivko a mluvili o všem možném. Na první pohled se mi nelíbil. Ani jsem si nedokázala představit, že by bylo něco víc než kamarádství, ale ono....

Přesně si nepamatuju ten večer, kdy jsem skončila u něj doma s vědomím toho, že se nic nestane. Má přece přítelkyni. Super pokec u vínka. Od smíchu mě bolí břicho. Uvolněná atmosféra mě dostane.
„ Můžu si dát vanu?“ ptám se ho. Kývne, že jistě. Napustím si vanu, aniž bych zavírala dveře. Na co taky, na mě není nic co by ještě neviděl, je přeci jen o pár let starší. Avšak co netuším, že se na mě přijde dívat. Opře se o pračku a něco vykládá. Je fakt, že se moc nesoustředím. Vnímám teplou náruč vody. Ovíněná, vláčná. Krásný pocit. Poprosím o ručník a dostanu ho. On je už dávno svlečený, doma jinak ani prý nechodí. Na balkoně si dáme ještě cigaretu, a pádíme lehnout do postele. Samozřejmě, že se něco semele, jako vždycky. To co člověk říká, že nikdy neudělá, udělá tak na devadesát procent. Nu, což. Takový je život. A ne, že by se mi to nelíbilo.
Celý týden, co je jeho přítelkyně na dovolené si užíváme hrátek, konečně někdo, kdo splní mé zvrhlé přání a zmaluje mi zadek až mám jelítka. Uspokojení z toho úžasného zážitku, ještě umocní, když ležím na zemi a lije na mě vosk. Prohýbám se jako luk. Za zavřenými víčky se mi oči chvějí slastí. Tohle je to, co mi v sexu chybělo. Experimenty. Nové věci, neobvyklé. Takové, co normální lidi moc nedělají. Krásný pocit lišit se a nebýt jako ovce.

Jeho přítelkyně přijela a teď je na otázka, co se bude dít dál.