|
Nejedná se o obyčejnou sbírku básní, ale o propracovaný, hloubkový systém svodu, kdy za pomocí básní ze sbírky, které když dokážete správně a s odstupem času, v tu správnou chvíli aplikovat, dokážete jimy ulovit, svést, pomilovat a opustit jakoukoliv ženu. Źádná neodolá.
 04.07.2010 0 1595(9) 0 |
Labuť na černém jezeře aneb Bílá
MP3 Báseň k poslechu zde:
http://screenplays.eu/CZ/basne.php
Jsi.... Jako labuť - bílá.
Vznášíš se úplně nad zemí.
Ta lehkost Tvé neposkvrněné duše.
Néééé sen! Realita.
Jsi tak.... Tak křehká - půvabná,
s jemnou krásou plující,
po černém - zakaleném jezeře,
plném špíny a bláta.
To jezero - je srdce mé
a ta labuť - sama tam plave,
temnou hladinu čeří,
probouzí to co je na dně.
Odleť pryč! Kšáá - hujéé!
Nečekej na to co se stane!
Ještě máš čisté - bílé peří,
na tomhle jezeře přistála jsi špatně.
Jsi ránem - probouzejícím se dnem....
Krásný den - ten který teprve začíná.
Opak Tebe jsem já - noc temná,
jsem její věčný - temnomodrý stín.
Průzračné vody tekou Tvým srdcem,
v mém je již studna špínou zanesena.
A Tvé duši bílé - rostou - rozpínají se křídla,
zatímco má je přikována řetězem železným.
Hluboko u dna ve tmě - blátě,
v kalu vody studené jsou mé emoce.
Já – prošlý vší špatností - peklem,
pro mne už není cesty zpátky!
Tak proto prosím odleť! Ještě není pozdě!
Brázda za Tebou rozechvívá mi mé srdce.
Zmiz! Nedráždi mne - mě zkaženého hříchem!
Víš - v teplo měníš mé chladné city....
Barva jezera je i ve dne jako převrácená noci obloha,
bahenní kal u dna se v ní pojednou rozvířil!
Odtamtud sledují Tě - pro Tebe skryté,
jeho vnitřní oči bez Tváře.
Kola kočáru bouře emocí se již rozjela,
utrhnutý řetěz do bláta se zabořil!
Já jsem on - pro Tebe asi nepochopitelné,
ten který sám před sebou varuje Tě.
Přitažlivý povrch zakrývá zkažené nitro,
to - kam Ty nevidíš....
Ze dna po Tobě ruku vztahuji,
po nic netušící - nevinné oběTi.
Pod hladinou jen vře to,
zatímco Ty nic netušíš....
Ode dna se k Tobě pomalu přibližuji,
jáááá stáhnu Tě k sobě za chvíli!
Labuť na tajuplném jezeře.
Jsi to Ty a ani o tom možná nevíš....
Už Ti však není pomoci!
Já - Tebe - totiž....
MP3 Báseň k poslechu zde:
http://screenplays.eu/CZ/basne.php
Jsi.... Jako labuť - bílá.
Vznášíš se úplně nad zemí.
Ta lehkost Tvé neposkvrněné duše.
Néééé sen! Realita.
Jsi tak.... Tak křehká - půvabná,
s jemnou krásou plující,
po černém - zakaleném jezeře,
plném špíny a bláta.
To jezero - je srdce mé
a ta labuť - sama tam plave,
temnou hladinu čeří,
probouzí to co je na dně.
Odleť pryč! Kšáá - hujéé!
Nečekej na to co se stane!
Ještě máš čisté - bílé peří,
na tomhle jezeře přistála jsi špatně.
Jsi ránem - probouzejícím se dnem....
Krásný den - ten který teprve začíná.
Opak Tebe jsem já - noc temná,
jsem její věčný - temnomodrý stín.
Průzračné vody tekou Tvým srdcem,
v mém je již studna špínou zanesena.
A Tvé duši bílé - rostou - rozpínají se křídla,
zatímco má je přikována řetězem železným.
Hluboko u dna ve tmě - blátě,
v kalu vody studené jsou mé emoce.
Já – prošlý vší špatností - peklem,
pro mne už není cesty zpátky!
Tak proto prosím odleť! Ještě není pozdě!
Brázda za Tebou rozechvívá mi mé srdce.
Zmiz! Nedráždi mne - mě zkaženého hříchem!
Víš - v teplo měníš mé chladné city....
Barva jezera je i ve dne jako převrácená noci obloha,
bahenní kal u dna se v ní pojednou rozvířil!
Odtamtud sledují Tě - pro Tebe skryté,
jeho vnitřní oči bez Tváře.
Kola kočáru bouře emocí se již rozjela,
utrhnutý řetěz do bláta se zabořil!
Já jsem on - pro Tebe asi nepochopitelné,
ten který sám před sebou varuje Tě.
Přitažlivý povrch zakrývá zkažené nitro,
to - kam Ty nevidíš....
Ze dna po Tobě ruku vztahuji,
po nic netušící - nevinné oběTi.
Pod hladinou jen vře to,
zatímco Ty nic netušíš....
Ode dna se k Tobě pomalu přibližuji,
jáááá stáhnu Tě k sobě za chvíli!
Labuť na tajuplném jezeře.
Jsi to Ty a ani o tom možná nevíš....
Už Ti však není pomoci!
Já - Tebe - totiž....
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Labuť na černém jezeře aneb Bílá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Plápolající plamínek bílé svíčky aneb Žlutá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
