Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.2

...Hlavní brána, strážnice, další ostnatý dráty... první budova opletená klecí dokonalýho bleskosvodu... druhá. V tý jsme si den před tím vytvořili perfektní zázemí.

Rudý,tehdy ještě studený slunce se vyhouplo za protějším kopcem. Měli jsme zpoždění. Tehdy jsme to ještě řešili. Vytáhli jsme z batohů flašky s vodou. S časem jsme zjistili, že pět litrů na den je tak akorát. V pětatřiceti stupňovejch vedrech. ještě k tomu když jsme si nemohli ani sundat blůzu nebo vyhrnout nohavice. Honem zalepit nohavice a rukávy lepící páskou k botám a rukavicím. sice se nám tak šíleně potily ruce a nohy, ale lepší než mít je do krve rozbitý...

Čekala nás další zdlouhavá a bolavá cesta do údolíčka, nebo spíš takovýho koryta pod náma.