grace

poprosil jsi mě, abych tě jednu noc nechala přespat u mě v bytě, na gauči jsi řekl. nakonec jsi stejně spal v mojí posteli a se mnou. spal jsi se mnou i ty další noci. tvoje sperma jsem ráno vyhazovala do odpadkovýho koše a nesla ho do popelnice před barákem. v tu chvíli jsem se usmívala. nečekala jsem, že se do tebe zamiluju. nepovažovala jsem se za dospělou, i když už jsem věk měla dost vysoký na to, abych si mohla kupovat cigarety bez toho nepříjemnýho pocitu, který jsem měla v šestnácti. pocit, že mi to vlastně prodat nemusí.
jednou jsem seděla na posteli a kouřila a listovala časopisem. pak jsi přišel ty. políbil jsi mě a spali jsme spolu. bylo mi skvěle, milovala jsem tě a ty mě taky. ležela jsem ti v náručí a povídali jsme si. o tvym životě a trochu i o mym. nerada jsem o tom mluvila. mnohem radši jsem poslouchala tvůj hlas a cítila tvoje prsty propletené s těmi mými.
ráno jsi mi vařil kafe a lehal sis ke mně do postele. zastrčil jsi mi vlasy za ucho a políbil mě na spánek. stáhla jsem tě na sebe, vždycky jsem tě chtěla. byla jsem za tebe šťastná. za to, že se mnou jsi. že jsme takhle skončili. pak jsi odjel.
*
pak mi volala nějaká ženská ze států. brečela a chvíli trvalo, než mi řekla co se stalo. vyboural jsi se a cestou do nemocnice jsi zemřel. neptala jsem, se jí, kdo je, věděla jsem to. bylo to ještě horší, než když jsi odjel. teď už tu nebyla žádná šance tě někdy vidět, jediná naděje, že se vrátíš k člověku, kterej na tebe pořád čeká. všechno to zmizelo po těch slovech co mi řekla. tvoje fotka na nočnim stolku spadla na zem. nespadla celý tři roky ani jednou. až teď. upustila jsem telefon na zem a sedla jsem si na postel. pak jsem se zmohla na to, pustit tvoje cédéčko. nevěděl jsi, že jsem si pořídila všechny tvoje nahrávky, který jsi udělal. střídala jsem hlasitosti z nejnižší na nejvyšší a naopak. nemohla jsem. tohle byl totiž tvůj konec. teď nešlo o mě, ale o tebe. vzala jsem do rukou tu fotku. nevěděla jsem, jestli si jí nechat nebo jí vyhodit. nechala jsem si jí, dala jsem jí do šuplíku. zatraceně moc jsi mi chyběl. tvoje vůně, tvoje doteky a tvůj úsměv. tvůj hlas, když jsi mi říkal, že mě nikdy neopustíš, i kdybys byl na míle daleko. opustil jsi.
*
mám pár scén s tebou natočených na kameře. vždycky jsem jí zapla a tys mluvil. usmíval ses, měl jsi ten svůj výraz, který jsem milovala a rozesmíval jsi mě. smála jsem se. když si je pouštím teď, vždycky mě rozbrečí. způsob, jakým jsi odešel. způsob, jakým jsi se na mě naposled podíval a prásknul jsi /nechtěně, byl průvan!/ dveřmi. sedla jsem si na zem a tři a půl dne jsem se nehla. nedělala jsem vůbec nic. neměla jsem totiž energii. jako kdyby sis jí vzal s sebou. přibalil do kufru a naložil jí do letadla směr Los Angeles. nikdy jsem neuvažovala o tom sebrat se a jet za tebou. neměla jsem na to. teď tu sedim na posteli a zase se dívám na záznamy na kameře. brečim, jasně, že brečim. chybíš mi. idiote. zatraceně moc mi chybíš. potřebuju tě. nevrátíš se, ale já to chci. chci, aby ses vrátil, pevně mě objal a už nikdy neodešel.