na nádraží stály dva vlaky, v jednom on, v tom druhým já, koukali sme se na sebe přes koleje, přes špinavý okna. A pak průvodčí zapískala a můj vlak odjel. A jel hrozně rychle.
přidáno 28.10.2008
komentářů2
čteno1205(19)
Špatně osvětlenej mezinárodní rychlík se řítí noční krajinou. Naše vlaky maj každej jinej směr. Těžce to nesu. Snažím se zastavit krvácení z postřelený paže a ještě si pamatuju, jak jsme si na nádraží přísahali lásku. Všude lidi, všude vojáci, všude smrt.
Mlhavá budoucnost, katastrofický scénáře, sebevrah na kolejích, nebude trvat dlouho a jako další si tam lehnu já. Tobě to neřeknou, válka je taková. Nebaví se s pozůstalejma. Vlastně je úplně ignoruje.
Kéž bys mohl utíkat se mnou, kéž by nás nerozdělovaly pevný hranice víry. Poslední naděje na život v tomhle vlaku. Zahalená do šátku se snažím skrýt svojí identitu, snažím se přežít o něco dýl, snažím se dátr našim myšlenkám lásky ještě šanci.
Dělám to pro naše nenarozený dítě. Nic po nás nezbude, kromě něj.
Slíbila jsem ti, že nebudu plakat, ale když se vlak rozjel a přetrhl tak navždy naše životy ... Zapomněla jsem na všechny sliby tobě. ¨
Už jsi nebyl.
Stejně jako naše láska.
A naděje na návrat.

přidáno 10.12.2008 - 21:45
uff
přidáno 30.10.2008 - 16:42
hmm...
to nenarozeny dite me tam irituje.whoa,co nadelam.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
o smyšlenejch milencích ve smyšlený válce : trvalý odkaz

Následující deník autora : be in love is out.
Předchozí deník autora : Roxanne!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming