|
výkřik. a k tomu songu zkurvený vzpomínky.
 19.10.2008 1 917(14) |
dala mi číslo na nějakýho psychouše. udělala ze mě blázna. možná jsem jí dala záminku. prej, že mi chce pomoct, a že tahle ženská to dokáže. že to neni výsměch ani odmítnutí. že to je jedna z možnejch variant. hahaa. jo.
koukala se na mě a psala poslepu do toho svýho poznámkovýho bloku s těma svejma upravenejma nehtama a já měla chuť jí s nima vyškrábat oči. vyrvat jí vlasy a stříkačku, co jsem měla v batohu jí bodnout do ruky. dávka, co byla v ní by jí zabila. bez výčitek, protože plast a jehly výčitky nemaj. já bych je měla. další mrtvej co mi chtěl pomoct?
pak by přišel on, a chtěl by moje tělo. za dávku, možná dvě. prej záleží na tom, jak bych byla dobrá. chceš dávku, vykuř mi ho. vyseru se na vás. na všechny. uvařim si kafe a udělám vám s nim puchejře na tom vašem zkurvenym ksichtě.
jenže nemám jinou možnost. nedat mu, nedá on mě. potřebuju to. a on to ví a ví, že jinou možnost nemá. stejně ví, že podstoupim. že sklonim hlavu. ví to, sráč zkurvenej. a náramně si to užívá.
s výsměchem mi tim mává před ksichtem. jsem na něj nasraná, nejradši bych mu něco udělala. nemůžu, další mrtvý bych nevokecala, že ne. vyrvala jsem mu to z ruky a vypadla z toho jeho smradlavýho domova. ten dopad.
zapadnu do toho svýho bytečku, kterej sdílim s člověkem, kterýho jsem možná kdysi měla ráda. on měl možná kdysi rád mě. to jsem dopadla. teď je někde s ňákou kurvou, co mu to dělá a hulí s ní a je mu skvěle. já se tu klepu jak zkurvenej malej pes a nemůžu najít žílu. jsem nasraná. na něj, protože už mě nemá rád. má rád jen lehký holky, co mu daj. já mu poprvý taky dala.
našla jsem jí a lehla jsem si na postel. vracely se mi myšlenky. klíče v zámku. přišel domu a mával mi dávkou před obličejem. měl v očích divný věci. nedal mi jí, ale dal jí sám sobě. doprdele, fetoval. musela jsem z toho snu co byl skutečností pryč. nevěděla jsem jak, ještě jsem měla čtyři hodiny. nevydržim to tak dlouho. tahle dávka byla sračka. ten zkurvysyn to namíchal. hajzl. sebrala jsem se a vypadla do zimy. neprobrala mě. šla jsem za tim hajzlem, kterej mi dal. kterýmu jsem dala já.
byl rád, že mě vidí. a já už nemohla stát. nohy mě neunesly. svalila jsem se u dveří. on mě zvednul, jenom se rozhlíd po chodbě a zavřel za náma dveře. smrdělo to tam trávou. dal mi taky. blbá kombinace. chrápali jsme spolu, stálo to za hovno. on byl zhulenej já zfetovaná. ráno jsem se sebrala a vypadla. šla jsem za tou ženskou, co mi měla pomoct. zase ten pocit. vyškrábat jí oči a vyrvat vlasy z hlavy. jo, bombastickej pocit. dojezd ani nebyl tak strašnej. jen jsem měla prázdný oči a blbej výraz. jenže ona byla blbá. asi taky zfetovaná. slušně jsem jí řekla, ať mě nechá bejt. co ona mi může.
sháněl mě ten kluk, co mě kdysi měl rád. vypla jsem phone a v duchu ho poslala do hajzlu. stejně teď chrápe s ňákou děvkou, co si to náramně užívá. sedla jsem si do parku a mrzla. jenže mi bylo fajn. kouřila jsem. pak jsem zašla zase za svojí dávkou. zase svoje tělo na prodej, kvůli jednomu posranýmu vpichu. kdy to začalo? když mi to poprvý nabíd?. asi. hajzl. fakt ho nenávidim. jsem mu vděčná, je to skvělý. šest, osm hodin toho skvělýho pocitu, kdy máte moc poslat všechny do hajzlu a na všechno se vysrat. zůstala jsem u něj. bylo nám skvěle.
přišel tam ten kluk, co mě kdysi měl rád, a kterýho jsem kdysi měla ráda já. řek mi, že mojí mámu přejelo auto. bylo to vtipný. nesmála jsem se, ale bylo mi to jedno. vykopla mě, byla mi ukradená.
jenže to byla pravda. tak jsem si dala ještě jednu, dali jsme si všichni tři brko a šli se na ní podívat.
ležela rozmašírovaná na zemi a mě jí bylo líto. jenže mě vykopla. no jo, je to těžký, sama to řikala. každej se vo sebe musí postarat sám. její slova.
můj život je skvělej. začla jsem toho kluka mít zase ráda. on mě ne, ale to nevadí. moje tělo měl rád můj dodávač. to bylo taky fajn. na psycholožku jsem se vykašlala. a po pěti letech jsem chcípla na ulici, jak malej rozklepanej pes, pohozenej hladovejm vlkům. chtěl víc a já víc neměla. byl to konec. a já už ani nevim jaký to bylo, skončit. doprdele.
19.06.2010 - 00:19Písnička nic moc, ale ten text super :-) dobře se to čte... jen je tam možná už mockrát "člověkem, kterýho jsem možná kdysi měla ráda. on měl možná kdysi rád mě" nechal bych to tam míňkrát... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
underground???? wtf. : trvalý odkaz
Následující deník autora : Berlínské noci
Předchozí deník autora : Undergroundovej sen jedný holky
