Svatá, blábolivá In.D r e a m..

Mám chuť psát. Ten tlumený zvuk klávesnic mě uklidňuje. Jenže o čem? Nechci vás podrobovat líčením mých nudných zážitků, které se týkají toho, jak jsem kámošce pomohla v testu z chemie na dvojku, jak jsem si narazila palec ve volejbalu, ani po vás nechci abyste museli číst ne příliš duchaplný nesmyslný článek o tom, jak jsem rozesmála dějepisářku tak, že její smích zněl ještě pět minut... Vidíte jaká jsem hodná? Mohli by jste mě prohlásit za svatou^^. Že bych se přejmenovala na Svatou In.D r e a m?
Dneska ráno (nevím, jestli se tomu dá říkat ráno, protože byla hrozná tma..), když jsem se probudila jsem vyhlédla z okna a oslepila mě záře zapadajícího měsíce. Jeho táře mě oslepovala jako reflektor .. dneska ráno jsem stála v záři reflektoru. Na sobě jsem měla pruhované pyžamo a rozcuchané vlasy^^.
Jako každé ráno jsem se vydala na zastávku autobusu (jak jinak).. pozdě. Nechápu to. Rozhodnu se třeba vyjít dřív, jenže pak si vzpomenu, že nemám klíče, šalinkartu a pak ještě že jsem si ani nenachystala do školy, takže nakonec stejně přijdu pozdě, zatímco čaj který si udělám (za účelem poklidného vypití) zůstane stát zapomenutý na stole a postupně chladne.
Možná kdybych si ty věci nachystala už předchozí den večer... ale to asi nikdy neudělám, protože už taková prostě jsem^^. Bohužel motto mého zvrhlého já je "Co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek".
Naštěstí dneska přijela i kámoška pozdě, takže jsem tam byla dokonce dřív než ona. A tak jsme tam tak stály a čekaly na autobus.
Přijel první, polovina lidí na zastávce se do něho nacpala, druhá (včetně nás) zůstala nasupeně stát.
Pak přijel druhý. Polovina z té poloviny lidí s tam nacpala, a ta druhá (opět jak jinak včetně nás) zůstala ještě nasupeněji stát na zastávce.
Pak přijel třetí. V nás se vzedmula vlna odhodlání a tak jsem si to razily pěkně dopředu a nakonec se s úlevou naskládaly do autobusu (tak trochu jsem nemohla moc dýchat, protože přímo přede mnou stál pán "zelená bunda" a než bych čuchala k jeho přírodní "vůni" potu, radši jsem na hodně dlouho zadržela dech^^ (vyšlo by to nastejno, protože v obou případech by mi hrozila smrt z udušení..)
Tak vydíte. Říkala jsem, že vás nechci obtěžovat svými denodenními bláboly a stejně jsem u nich skončila^^.