Tanec života

Včera na hodině pravidelné zumby jsem si uvědomila, jak se mi dokáže změnit nálada během jedné skladby. To asi u ženské není až tak neobvyklé. Ale přesto. Smyslná Bachata, zuřivý Hip hop i hravá Cha cha mě vždy šťouchnou do srdce a probudí něco, co jinak skrývám za vážnou tváří. Rázem je i bezvýznamná holka královnou parketu. A že nás tam je, nás nesmělých duších, které se celý týden těšíme na jednu hodinu chytlavé hudby a pohybů, které nás změní v nádherné sexy bohyně. I když něco mi říká, že kdyby nás měl někdo vidět, asi ty masky neodhodíme.

Jedna hodina týdně... když se nad tím tak zamyslím mám chuť tančit častěji... denně... doma, v práci... na ulici. Jenže to se nikdy nestane že? Svět není takto nastavený. Nezastavím se v parku, nesundám svou kápi a nezačnu jen tak tančit...

Možná, že jednou... až mi bude všechno skutečně jedno... to udělám, ale zatím nejsem připravená, svět není připravený...