výkřiky do tmy

alkohol a patetické pojetí lásky
mě položili na zem
a ležící s hlavou u mísy
slyším ťukat na dveře
duchy předešlého večera
"mám volat záchranku?"
nejsou to duchové
jak si má drogami oklamaná hlava
myslela
ale moje třídní učitelka se skautskýma sketama v zádech
tohle je konec, říkám si
když třesoucí se rukou otvírám
těžké dveře
najednou sedím před chlápkem v bílým plášti
a ten se mě ptá
jak často piju
"jsou dvě hodiny odpoledne a vy stále máte 1,2 promile slečno, víte, jak opilá jste musela být ráno?"
nevím, ty debile
jak bych asi mohla
když mám ještě teď jednaceládva
probleskne mi v duchu
a když tě nevezmou na psychárně kvůli promilím
tušíš, že asi fakt máš náběh na problém
nějak tak to tušíš už od chvíle
co sis v jakési podivné toxické psychóze
cigaretou poprvé vyškvařila kus kůže
a co sis poprvé vysmažila mozkový buňky
bílým práškem útěchy
a přitom jen zoufale hledáš lásku
lásku
lásku, chceš jenom lásku
chceš přeskakovat vlny na písečné pláži
a neznat nikoho
chceš popíjet teplej čaj na konci světa
koukat na děti, jak hrajou na schovku
a nevědět o ničem
nevědět o nikom