Ztráty a nálezy

Už mi nesvítí sluníčko do pokoje a každý ráno neprobouzí moje já ze snových nocí.
už nesvítí.



Odešlo to stejně rychle jako krásný počasí a paprsky , který tě ráno šimraj na nose.
Jeden den je krásně a druhej den prší a je ti zima.


Chladný ráno a já se probouzím někde vedle tebe.spíš. přitulená a nahá.hloubka tvých očí způsobuje mojí němost
/tolik je miluju/ a jenom "dobré ránko"
je mi teplo.vedle tebe.


Léto je pryč.Za okny déšť.
Sedím v křesle a opírám si hlavu o kolena,přemýšlím nad tím,jak rychle to všechno uteklo.
Jak dlouho tě znám.
Jak dlouho tě mám ráda.
Jak dlouho to vlastně vím.
A jak dlouho se to z neznámých důvodů snažim nevědět.
Taky přemejšlim nad tim , jestli si mě měla víc než ráda ty.
/ aspoň na malou chvíli /

A v mojí hlavě je milion otázek PROČ a žádný odpovědi s PROTOŽE.


Odešlo to stejně rychle jako krásný počasí a paprsky , který tě šimraj ráno na nose.
Nic tě najednou nešimrá.ani v břiše.
Nic tě nehřeje.

. . beze slov jsi zmizela.potichu.a přitom s takovým křikem.a zůstaly jen prázdný šedivý dny za okny se zataženejma žaluziema.
/ a taky můj úsměv , kterej nikomu nepatří /
A dny plynou . .
jeden.
dva.
tři.
čtyři . . myslím , že sem je i počítala.
Každý ráno přišlo to známí ticho , který křičelo do všech světových stran.
/ a východy a západy slunce jsou v nedohlednu /


Hřála jsi.Stejně jako hebce upletej svetr od babičky.
/// obléct si tě a nikdy nesvlíct ///
přesně to jsem chtěla.říkat , že je to můj nejoblíbenější.
Ale nehřeješ.Utekla jsi mi do náruče jiný a možná pro ní seš teď hebkej svetr od babičky . .
/ ten můj svetr kouše /


Nevěděla jsem , jak se k věcem postavit. A nevěděla jsem , jak tyhle všechny skutečnosti vůbec přijmout tak , jak jsou.
Jak se smířit s tím , že ve středu tě mám a v pátek mi úplně zmizíš.
Bylo to těžký.A bolelo to.
Bylo to úplně stejný , jako někoho zamknout do místnosti beze všeho a odejít.
A mezi tím , co jste úplně sami nahý , zamčený v místnosti , bez náznaku návratu , si hodně uvědomíte.
A uvědomění přišlo i ke mně.Přišlo pomalu ale protlačilo se klíčovou dírkou.


Ačkoliv momentálně stojím na místě a bude to druhej měsíc co jsem SAMA - doopravdy SAMA !!!
tak jsem vyrovnaná a smířená s každou skutečností co se odehrála.
Jsem šťastná za každou chvíli stravenou vedle ní.
A jsem abnormálně šťastná za to , že mě dokázala spoutat.
Že mi dala kus svýho já.Že mi dala energii a svůj čas.Že mi dala SEBE.
Možná to bude všechno znít divně a možná , že bych teď měla bejt smutná.
/ neusíná v náručí mně /
Ale já nejsem.
NEJSEM SMUTNÁ.

. . když jedeš na kole z kopce , užíváš si vítr ve vlasech.nebrzdíš.jedeš a směješ se.
v tý chvíli jsme úplně všichni volný a starosti dopadnou hloubš , než každej z nás vidí.


A to samí , bylo u tebe.
Svět byl tiše.Přestal se točit.Jenom ty a já.
/ cejtilas to taky?! /

Kdybych tady měla vypsat každej den strávenej vedle ní , byla bych tu sakra dlouho.
A kdybych měla vypsat všechno , co říct chci , byla bych tu ještě dýl.
A ve finále by to ještě znělo jako otřepaný klišé zamilovanýho člověka.
Já jenom vím , že všechno bylo poprvý v mým životě skutečný.DOOPRAVDICKÝ.
A že jsem se skutečně cejtila.
Byla jsem celá.Nechyběl mi ani kousíček.
Tvořila mě.



Jestli si říkáte , že si najdu holku pro chvíle touhy a pro "vyplnění" času , tak nenajdu.
/ zkoušela jsem to /
Ale nechci.
Přijde mi to zbytečný.
Dělala jsem jednu zásadní chybu do týhle chvíle a to je tahle.
Zhrzená,zklamaná v pocitu odmítnutí se vždycky objevil někdo s kým mi bylo na pár chvil fajn.
. . Přišla jsem na to , že to nemusí bejt jen PÁR chvil a že vám nemusí bejt jen FAJN. Protože když je vám FAJN není vám DOBŘE a když vám není DOBŘE nemůže ani VÝBORNĚ.
A mně bylo víc než to.
A já díky tomu vím , co chci a co nechci.Díky tomu vím to , co jsem celou tu dobu nevěděla a díky NÍ konečně vím , že se naučím bejt SAMA.
Ne proto , že bych byla spoutaná.Ale proto , že chci počkat na ÚŽASNO.
/ A už ho nepustit /


Nevím , jestli přijde dneska , za týden ,nebo za rok.Jen vím , že jsem na cestě k tomu , poznat sama sebe a čekat.
Říká se , není čas ztrácet čas . . ale čekáním na úžasno přece člověk nic neztratí.
A jestli tvrdíte , že úžasno neexistuje , lžete!
Asi jste ho ještě nepotkali.
Ale já vedle úžasna usnula v objetí a vím , že je možný úplně všechno.
stačí pouze chtít . .



Smutný na tomhle všem je jen to , že jsme ani jedna z nás nedokázala pevně to chytit a držet to.
Ale myslím , že i tak jsme měly a máme víc . .





Východy a západy slunce , patří nám , Lucie.
včera , dnes i pozítří.



ztráty a nálezy.






. . Vím , že když Tě dneska obejmu , zítra nebudu smutná.
A je to jen proto , že je to čistší , než křišťál.
věřím tomu.