Když je hezky

Jemná kocovinka
jak vlákénka před vchodem
do domečku brachypelmi smithi
zkus uhasit sopku nekňubo
směje se pára nad hrncem
vařených jazyků z Babylonu

Tak, jako že nepřestanu dělat venku
je jasnější než Slunce
že dnes ojedu tě líp, než pejsek fenku
nemusím se strachovat
cizí krve v muňce
navíc jsi stejnak od včera
holá jak před Bohem

Fuj, je to hnus, cítit se šťastnej jak Tomáš Klus, ale nedá se svítit. Jsem utopenej ve sluneční záři, z mých žil by mohli psychologové čepovat serotin. A fakt je to beztak jen tím, že jsem venku. Když je takhle krásně, tak si přijdu v práci jak na dovolený. Pár keců o lese, něco se změří, něco se někam naťuká, popíše, vyrejpne, rozkopne a vyliší. Obcházet to moc nejde, prostě krleš i houštinou. Taky je to Manětínskem, to je ráj na chudých půdách, slzičky přijdou až na Šumavě ve starých rozpadlých podrostlých porostech pichlavých. I když i tam je to někdy fajn, valivé mlhy, výhledy, trošku divočinka proti řádkám sosen. Doma žádný hroty, Zet dala včera výpověď. Vše bude jak bylo a ještě líp. Možná se to zkazí o víkendu a říznu se stihlkou do nohy. Nevim. Nebo se seřvem kvůli zbytečnostem, ale to je pravděpodobnější ten řetěz v kůži. Nevim, co se to stalo, nějaké vyklidnění asi, předtím než mě ukřižují, za měsíc a půl třiatřicet. To jednou na střední se ptám spolužačky, to budem pořád takovýhle? Prej jo, táta říkal, jakou máš povahu v sedmnácti, to ti zůstane. Měl pravdu ten její táta. A já jí měl ojet. Samozřejmě bych radši v tom mechu jen ležel a né po něm chodil, ale stejnak je to lepší, než 90% prací. Jako na hypotéku to úplně není, ale utáhnout by se dala, jen bych musel začít přemýšlet. Tfuj, finanční plán. Taky jsem dnes přišel na hlavní piedestal a premisu alkoholiků. Výmluvy. Ing Jan nedal už čtrnáct dní nabít průměrku, takže jsme o hodinu a půl dýl v práci díky němu. No taky jsem se dřív vymlouval, na rodinu, ale už na to peču, jsou úplně jiní než já. Nejblíž mi byl ten, kdo umřel nejdřív. Viz báseň Dědovi. Ale což. Honzo, proč jsi tu průměrku nedal nabít? Já nahoře nebyl. No kokot, každej den je tam dvakrát, dává nabíjet Gps, počítač, tužkovky a na tuto sral, že si myslel, že jako švédskej Hagloff vydrží donekonečna. Ty krásko, prej já tam nebyl. Každý ráno ho u Ústavu nabírám a taky ho tam spolu s Čmeláčí prdelí vysazuju. Ale jak říkám, naštěstí včera podala demisi, vrátí se z měsíčního školení mladej. No nejlepší by bylo dělat tuhle práci sám, nebo nedělat vůbec, ale nic není ideální. Pointa je ta, že dnes nejdou průměry do Armoru poslat přes modrý zub, ale vše se musí diktovat a počítat na kalkulačce. Jako rakovina to není, ale v mrazu by tohle zamrzelo, ještě, že je tak hezky. Zejtra pouť, pak Finále, možná pívo, v pátek ráno čórka služebáku, nakupování barev a semen v Baublaxu, škoda, že tam nemaj spíš Bílou vdovu nebo Jacka Herrera do mírně podhorských podmínek. Holt salátovky i nakládačky. Rajčata, dýně Hokaido se možná povede, prostě pokusy mladého Mendela. Pfff. Tamto přes net, nebo se na to možná vykašlu. I když, bylo by na podzim radosti dosti. Loni jsem vložil naději do jedné no name kytky, radulou jí rozdrtil přistěhovalec ze Špáňa. Hm, Špáňo. Hodila by se levná letenka přes ty sváky v květnu. Na svátky v červenci bude čtyřdenní putování po severu. Krupka, Bílina, Hrob - to budou knajpy. A to osazenstvo. Někdy ten život celkem i jde, hlavně, když je hezky. Báj báj Zuzano, chybět mi fakt nebudeš.