Přeloučský zápisek

Jsem tak přeplněná dojmy, že nevím, jak začít a o čem psát. Připadá mi, že všechno už bylo řečeno. Bylo dobré po duších potkat i těla, některá poprvé, jiná po čase.

Tohle nebude chronologicky postupující report, spíše jen sbírka dojmů a momentů, které mi zůstaly v hlavě.

Přicházíme se štilerem na hřiště u školky, usedáme na lavičku, za námi jsou břízy, nad námi slunce a kolem pohoda. A proč by nebyla. Vyřezávám blbosti do kaštanů a posloucháme Nerez.

Dětské skříňky ve škole v obležení alkoholických nápojů, malé židličky kolem maličkých stolečků obsazené velkými zadky velkých osobností. Vítáme se jako staří známí, nedopatřením řeknu Žblabuňkovi ahoj, načež si hned v duchu vynadám za neprojevenou úctu. Vzpomenu si na postavy z pohádek, které s láskou onikaly svým prarodičům.

Konečně si Homéra můžu spojit s obličejem, a ne s jeho profilovkou. Na první pohled vypadá, že je raději mezi stromy, než mezi lidmi.

Yana je stále stejná, kouká se hluboko, zhluboka oceňuje svět kolem sebe, a hřeje jako slunce v babím létě.

Kmotrov jako spokojený buddha na chvilku sedí (zrovna není potřeba nic organizovat) a s úsměvem sleduje naše hemžení. Pojem regionální básník u něj není pejorativní, ale naopak.

Singularis ve velké skupině nevypadá ztraceně, diskutuje s Lasakem o východní filozofii (a jejich překvapivé souznění reflektují dobré věci, které přinesli k jídlu)

Lasak a Stará neznámá (která se nakonec projeví jako psovitá šelma) se mnou tvoří nejmladší vrstvu skupinky. Škrr škrr.

štiler pobíhá kolem a chvílemi tvoří chaos na klavír, dokud si nevzpomene, že je třeba obrátit psa v troubě.

Amélie nám ukazuje Konec světa.

Kostel je krásný, hlas Lucky Zhory taky, lidé nás opravdu poslouchají. Při svém čtení trošku panikařím, ale není to tak hrozné. Severák se naopak skutečně vytáhne, jeho přednes je skoro divadlo.

Je toho víc, ale už nebudu psát. Odnáším si úsměv, teplo a chuť ještě chodit venku, než podzim definitivně skončí.

Trochu mě mrzí, jak poznamenal/a Singularis, že mým básním chybí schopnost oslovit lidi, ale doufám, že vás všechny, kteří jste oslovili a potěšili mě jsem snad trochu oslovila i potěšila i já, alespoň tou trochou inkoustu a nějakou tou písničkou.