.....

Ty víš…
Pojednou jsem se přistihl v podivném sentimentu nad vším co je, ne to není bilance, ta proběhla a jistě i proběhne, ač to je to co vůbec nechci. Protože jsem potkal, vlastně nepotkal, píšeme si… Ona o mně ví mnohé, ale já jsem ji však ještě do tváře nepohlédl, ale již máme svou 13. komnatu.
Víš, velmi si přeji držet se za ruce a smát se spolu s Tebou… život to ale dnes vymyslil jinak a mě zůstal papír a pero. Vím je to krásné ve svém smutku, ta možnost sdílet s Tebou okamžiky, byť na síti. Je to smutné ve své kráse, když nevíš, co dnešek připravil na zítra. Jo, mám svou zpupnost a s ní budu čekat, až zavoláš, podáš mi ruku a pěkně se rozeběhneme, abychom tu potvoru nakopaly do zadku! Já vím, není to lehké uslyšet ten průser, ale to je prostě tak!! Co je dnes v našem podvědomí v háji, tak zítra se probudíme a vidíme to jinak a můžeme se posadit na postel, držet se za ruce a líbat se a milovat své vteřiny. Víc vážně není!! A i kdyby se nic nepovedlo, potkáme se opět, jestli v tomto nebo příštím životě a tak to je. ;-) Zapomnělas? Tvé motto: „Bez Tebe neodejdu!!!“ Krásný a zároveň drsný… Mám Tě vážně rád, i když jak Ty říkáš: „Neznáš mě, nemůžeš mě mít rád, ale já ti tvé virtuální mít rád promíjím." Víš, vzpomínám na Tvou poznámku, abych se vymazal, že tu jsem pro nic a za nic. I na to jak jsme polemizovali o překladu „Mea culpa…“, na to jak se Ti rty dotýkají sklenice vína a špička nosu se jen tak nenuceně schová uvnitř jejího okraje. Jak rukou zakrýváš pohled neodbytnému objektivu. Jenže Já jsem se dozvěděl, že to bude i reálně. Neptej se od koho. Také jsi tajemná – Ráchel, Ester, Charlotte, Sirael – Kateřino.
S NADĚJÍ,
M a r t i n