Těžké deště smutku

Kdepak jsi byl můj toulavej hochu
Kdepak jsi byl můj milý
Úbočím dvanácti hor jsem za mlhy klouzal
Po šesti silnicích jsem se v zatáčkách plazil
Do sedmi truchlivých lesů jsem vkročil
U mrtvých moří jsem dvanáctkrát postál
Do nitra hřbitova jsem tisíc mil zašel
S dešti smutku
S těžkými dešti smutku

Co všechno jsi viděl můj toulavej hochu
Co jsi tam viděl můj milý
Viděl jsem nemluvně uprostřed vlků
Viděl jsem dálnici dlážděnou zlatem
Viděl jsem větev s listy od krve
Viděl jsem řady krvavých kladiv
Viděl jsem žebřík od hladiny ke dnu
Viděl jsem mluvčí, co jazyk jim ztuhl
Viděl jsem děti s kvéry a meči
A deště smutku
A těžké deště smutku

Co všechno jsi slyšel můj toulavej hochu
Co jsi tam slyšel můj milý
Slyšel jsem bouři, jak varuje hromy
Slyšel jsem vlnu, co věští nám zkázu
Slyšel jsem bubny bubnovat v ohni
Slyšel jsem šepot, co neslyší lidé
Slyšel jsem syté, jak smějí se bídným
Slyšel jsem básníka umírat hrůzou
Slyšel jsem klauna plakat ve škarpě
A deště smutku
A těžké deště smutku

A koho jsi potkal můj toulavej hochu
Koho´s tam potkal můj milý
Potkal jsem dítě u mrtvého koně
Potkal jsem bělocha a černého psa
Potkal jsem ženu s planoucím tělem
Potkal jsem dívku, co dala mi duhu
Potkal jsem muže, jenž ochořel láskou
Potkal jsem jiného, jenž raněn byl zlobou
A deště smutku
A těžké deště smutku

A co bude teď můj toulavej hochu
Co bude teď můj milý
Vrátím se zpátky, než začne pršet
Schovám se v hlubinách černého lesa
Kde lidí jsou spousty, co nemají mnoho
Kde tablety jedu jim zkazily vodu
Kde v sousedství statku je špinavej žalář
Kde tváře katů jsou zakryty kápí
Kde hlad má svou podobu a duše se ztrácí
Kde černá je barva a nula je číslo
Tam budu mluvit, myslet a dýchat
A ozvěna z hor to roznese všude

Pak přes moře přejdu, než hlubinu spatřím
A budu vědět, o čem jsem zpíval
O deštích smutku
O těžkých deštích smutku