|
Déšť se snesl na krajinu,
zem už není jako kost,
z duše mé smyl pachuť splínu,
veršuji si pro radost...
 16.08.2015 0 935(2) |
V údolí se mlhy válí
a tramp pod širákem též,
pak se slunce vykutálí,
ptá se: Kdypak už vstaneš?
Je třeba okusit dálku
podrážkou svých pevných bot,
svádět zas s únavou válku,
pod košilí cítit pot.
Setřít rosu na koleji,
by po ní nesklouzl vlak,
slyšet, jak ptáčkové pějí
a zpívat si zrovna tak.
Velebit přírody krásu
ve verších či prózou jen,
obdivovat plnost klasů,
něžný květ i prima den.
Užívat si radost z bytí,
splínům nedat naději,
komu slunce v duši svítí,
toho má svět raději...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V údolí se mlhy válí... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Brouzdáme bosky ztichlým parkem...
Předchozí deník autora : Půlnoční déšť
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Le Jerrr řekl o Delivery :Teress...bezva holka...sem rád, že sem přežil zu změnu...po cca třech letech se člověk změní....a musím dodat, že Teress už je velká ženská a moc jí to sluší...takže chlapy, kluci, hoši či junáci-DEJTE SI NA NÍ BACHA!!!!: )
