.

Zase mám pro jednou chuť na cigaretu, oteklé oči a červený nos.
Za oknem déšť a někde daleko ty, který za to můžeš.
A tady já, neschopna vstát z postele, neschopna zvednout telefon a zavolat, že za to můžu i já.
Tady já a nesmírný, obrovský strach z toho, že to nezvládneme. Že už nebudeme.
Sama. Nemůžu snášet všechny své bolesti a strachy sama. Nechápu to. Proč tady více nejsi. Proč nechápeš, co máš říct. Proč jsme tak jiní. Proč se pořád hádáme. Proč?

Jestli takhle vypadá tvá láska, možná by mi bylo lépe bez ní.
Neopouštěj mě, prosím. Buď stejný slaboch jako já, předstírejme, že to bude fungovat.