přidáno 23.04.2015
komentářů3
čteno957(8)
Vydala jsem se
na cestu svým nitrem...
A teď,
s nadcházejícím jitrem,
vidím sama sebe
ve všech odstínech.
Beze stop zoufalství
hledám svůj pevný břeh.

Vím, nejsem bytost černobílá...
Však v pestrosti se skrývá síla!
Tak sundávám tu nehybnou masku,
odmítám být pouhý lhář,
konečně odhalit se chystám
svoji opravdovou tvář.

Jen já ji tak dobře znám,
však ze strachu ukrývám...
Ze strachu, že okolí
sotvakdy mi dovolí
být dítětem, ženou, matkou,
sama sobě kamarádkou...
Prostě býti kýmkoli,
co mi jen srdce povolí.

Já sama hraji si
svůj příběh života,
a i když často se
všelicos zamotá,
nemusím litovat,
že dělám chyby.
Vždyť každé zmýlení
vždycky mi slíbí
zkušenost, moudrost
a poučení.
Vůbec nic na světě
zbytečné není.
A každý v životě
naleze zalíbení.

A potom s veškerou
něžností
stává se lidskou
bytostí,
která si na Zemi
stvořila Nebe.
Jen tím, že přijala
sama sebe.
přidáno 04.05.2015 - 18:15
Lenča: A přitom vypadáš tak klidně, rozjímavě...:-)))
přidáno 04.05.2015 - 11:38
shane: No jo, tornádo :D
Prostě pocity, znáš to :)
přidáno 03.05.2015 - 22:10
Některé Tvé básně se graficky podobají sloupci tornáda a také tak tam uvnitř i působí a vynášejií nahoru skryté pocity...:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na cestě nitrem... : trvalý odkaz

Následující deník autora : Sborník 2015
Předchozí deník autora : Moje terapie

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming