|
Jedno starší zamyšlení o člověku jako takovém...
 29.03.2015 6 1125(7) |
Právě teď odhalím
své světlo i svůj stín,
bez obav vykročím
vstříc všem svým emocím...
Co všechno dokáži?
Pohladit slovem,
stejně jako ublížit,
říkat druhým čistou pravdu,
ale také temné lži...
Umím se pohroužit
v hluboké mlčení,
jindy zas rozmlouvat,
předávat vědění...
Zvládnu být chápavá,
upřímná, milá,
kdy ze mě čiší jen
má vnitřní síla...
Ve slabé chvilce však
mohu zas odehnat
i ty, co miluji.
Jde ze mě mrtvý chlad.
A co smím?
Žít si, brečet, smát,
život s nadhledem
či tíživě si hrát.
Zde mám možnost volby svobodnou,
zda budu žití příliš vážně brát,
či bude pro mě divadelní hrou
a já nebudu se muset nikdy bát...
Čeho?
Že udělám chybu,
jež mě srazí na nejtvrdší zem.
Že nesplním spoustu slibů,
že nejsem to, co jsem...
A co ještě mohu?
Snít si a tvořit,
záhadám života stále se dvořit.
Tisíci způsoby vyjádřit to své já,
vždyť tolik možností
tento svět pro nás má.
A proto...
...tvořme tělem, myslí
a celou svou podstatou,
ať nemáme duši svou
nikdy víc zajatou
smutkem či zlostí,
prázdnotou, marnivostí...
své světlo i svůj stín,
bez obav vykročím
vstříc všem svým emocím...
Co všechno dokáži?
Pohladit slovem,
stejně jako ublížit,
říkat druhým čistou pravdu,
ale také temné lži...
Umím se pohroužit
v hluboké mlčení,
jindy zas rozmlouvat,
předávat vědění...
Zvládnu být chápavá,
upřímná, milá,
kdy ze mě čiší jen
má vnitřní síla...
Ve slabé chvilce však
mohu zas odehnat
i ty, co miluji.
Jde ze mě mrtvý chlad.
A co smím?
Žít si, brečet, smát,
život s nadhledem
či tíživě si hrát.
Zde mám možnost volby svobodnou,
zda budu žití příliš vážně brát,
či bude pro mě divadelní hrou
a já nebudu se muset nikdy bát...
Čeho?
Že udělám chybu,
jež mě srazí na nejtvrdší zem.
Že nesplním spoustu slibů,
že nejsem to, co jsem...
A co ještě mohu?
Snít si a tvořit,
záhadám života stále se dvořit.
Tisíci způsoby vyjádřit to své já,
vždyť tolik možností
tento svět pro nás má.
A proto...
...tvořme tělem, myslí
a celou svou podstatou,
ať nemáme duši svou
nikdy víc zajatou
smutkem či zlostí,
prázdnotou, marnivostí...
10.04.2015 - 11:53Ailin: Já se v tomhle místě taky vždycky zastavila. Není lehké, být to, co jsem před některými bytostmi, které to nechtějí nebo nedokážou přijmout...
Díky, jsem ráda, že tě oslovila :)
Díky, jsem ráda, že tě oslovila :)
10.04.2015 - 09:17Lenča: Hodně se mnou zarezonovalo to "že nejsem to, co jsem": asi proto, že v poslední době je pro mě nejdůležitější ze všeho právě "být to, co jsem".
30.03.2015 - 21:02vanovaso: Děkuji :) A moc mě těší, že Ti to snad i něco dává... Třeba jen impuls k zamyšlení, procítění...
29.03.2015 - 17:48a já nebudu se muset nikdy bát...
Čeho?
Že udělám chybu,
jež mě srazí na nejtvrdší zem.
Že nesplním spoustu slibů,
že nejsem to, co jsem...
tak ano, nejvíc nás tíží naše nesplněná přání a touhy, a hlavně vlastní přísnost sama na sebe... chtěla bych taky jen tak žít , jako na divadelních prknech, ale dokážu to? A strach, strach nás svazuje...
hezké to máš...a já jsem se ještě více ponořila do sebe...
Čeho?
Že udělám chybu,
jež mě srazí na nejtvrdší zem.
Že nesplním spoustu slibů,
že nejsem to, co jsem...
tak ano, nejvíc nás tíží naše nesplněná přání a touhy, a hlavně vlastní přísnost sama na sebe... chtěla bych taky jen tak žít , jako na divadelních prknech, ale dokážu to? A strach, strach nás svazuje...
hezké to máš...a já jsem se ještě více ponořila do sebe...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Člověčí : trvalý odkaz
Následující deník autora : Miniatury o Lásce
Předchozí deník autora : (Z)KLAMANÁ
